Dopis dceři

Jeden dopis, o kterém jsem usoudil, že by mohl zaujmout i jiné....

DOPIS DCEŘI K OSMNÁCTÝM NAROZENINÁM Před několika minutami odbila půlnoc a já si uvědomil, že mezi připravenými dárky ještě stále chybí blahopřání k Tvé významné životní události. Původně jsem chtěl napsat nějaké veselé verše, ale jak tužka ubíhá po papíru a myšlenky hlavou, vychází z toho sentimentální dopis. Dopis, dnes již kalendářně dospělé, dceři. Pokud budeš mít chuť a náladu, čti dál. Můžeš ho ale klidně zmačkat a hodit do koše, jestliže se Ti bude zdát, že jsou to sentimentální výlevy stárnoucího táty, který se konečky prstů ještě snaží zachytit něco, co mu nenávratně vyklouzává z dlaní. Může se však stát i to, že někdy, po letech, otevřeš znovu tyto stránky a s jistou nostalgií si je opět přečteš. Třeba si na ně vzpomeneš, až Tvé dítě bude věku jako teď Ty. Mnohokrát jsem si v minulosti představoval tyto chvíle. Tvých osmnáct let. Někdy, když už jsi spala, s palcem v puse a já Tě se zpožděním ještě šel políbit na dobrou noc, díval jsem se na Tebe a představoval si Tě v dnešním věku. Občas si se zavrtěla a usmála se, asi jak jsem svým polibkem spojil sen s realitou. Vidíš, dnes už si palec do úst nestrkáš, já Ti chodím dávat dobrou noc již zřídka a ve |Tvých snech Tě líbá někdo úplně jiný. Je to pochopitelné a samozřejmé. Jenomže Tvůj starý táta se jen těžko smiřuje s končícím obdobím Tvého dětství. Těch osmnáct let se v mém životě nedá vymazat pouhou oslavou jedněch narozenin. Já budu, možná déle než Ty, vzpomínat na Tvá první odřená kolena, Tvé první kroky do školy s novou brašnou na zádech, první společné pouštění papírového draka i Tvé první lásky a rozchody. Vzpomeň si, aspoň občas, i Ty a važ si těch chvil, protože jsou to okamžiky, které se Ti už nikdy nevrátí. Nechvátej tolik do světa dospělých, kde je toho hezkého daleko méně, než asi čekáš. Užij si ještě těch několika příležitostí, kdy Tvůj pláč utiší máma nebo kdy se můžeš schoulit tátovi na klíně, až Tě zklame nějaký ten princ, co se Ti v noci zjevuje pod víčky. Příběhy Tvých lásek jsou možná ještě dosud plné dětských představ a snů. Ale právě proto jsou čisté a krásné, bez zloby a falše, jaké můžeš potkat ještě nyní, ale v dospělosti je už nikdy nepoznáš. Jednou přijde doba, kdy své slzy si budeš muset otřít sama a v tvé blízkosti nebude ruka, která tě zachytí, když zakolísáš. Pak budeš definitivně bez možnosti, byť jen třeba krátkého, úniku zpět do dětství a marně se budeš snažit zavřít oči a vrátit se do toho krásného snu. To už se |Ti ale nikdy nepodaří. To mohou jen děti a Ty už budeš DOSPĚLÁ! Tvůj Trochu rozechvělý, trochu smutný, ale v podstatě na tebe pyšný TÁTA

---