Krátký přelet - ALIMRA

Alimra se na Písmáku objevila zhruba před dvěma lety. Od té doby prošla její tvorba strmým vývojem. Začínala tady s ne nevýraznými, leč špíše tradičními texty, které sice měly víceméně nápad i spád, ale byl v nich patrný vliv klasických autorů, takže zůstávaly snadno zaměnitelné. Už v té době je však znát přesvědčivost a cit pro jazyk. Záhy začíná experimentovat, a do její tvorby se postupně vkrádá osobitost, ať už se věnuje jakémukoli stylu. A nutno říci, že se nebránila snad žádnému (od pokusů o Surrealismus až po Haiku). Rychle se učí pracovat s metaforou a obrazem, aby se za okamžik stala více popisnou. Některé obraty však zatím stále působí neodůvodněně, uměle a těžkopádně. Nic z tvůrčích stadií, jimiž si prošla, se ale v současnosti neztratilo. Naopak zůstaly v harmonii. A přestože dodnes některé z jejích textů působí poněkud šroubovaně, jako reliéf z nich vystupuje výraz. Píše převážně o sobě, o svých pocitech, o svém vztahu k okolí, ke světu. Ovšem takovým způsobem, kdy čtenáři nic nepředkládá přímočaře. Nesnaží se mu ukazovat, vyjevovat. Zůstává v anonymitě, je tajemná. Působí skrze dobře zažité výrazy, jimž celek dává punc nevšednosti. Využívá motivy, které mají potenciál nasměrovat čtenáře ke konkrétní náladě, aniž by vyprávěla konkrétní příběh. Její díla nemají příběh. Mají slova a sousloví, která si spolu hrají na schovávanou, a ponechávají mezi sebou hodně prostoru. Někdy jim to pospolu sluší, jindy si odporují, ale vždy se navzájem napínají. Alimra nic nevnucuje. Je úsporná a rychlá. Nepohladí, spíš drásá, svírá, cuchá, vadne a hoří. Ve svých básních je půl metru od sebe a předchází se. Zůstává neobjatelná a neobjatá. Svými texty dusí. Není něžná. Vibruje a hořekuje. Vyznívá pateticky bez přímého zneužívání patosu. Je melancholicky „neurotická“, chvílemi uvolněná, chvílemi uzavřená, ale vždy odvážná a svá. Ve smyslu složitá, ve výrazu přesná.

---