POŠŤÁKOVO RÁNO-2

4:00-Tupě zírám do tmy pokoje. Jsem v šoku, že je zase ráno. Marně se sebe snažím přesvědčit, že dneska nemusím jít do práce. Do kuchyně dovrávorám po tmě. Rozsvícení světla mi způsobí další šok. Pískomilové v kleci okamžitě panáčkují. Tuší, že budu snídat. Při zívání nalévám čaj do hrnku. Proud čaje dopadá i na kuchyňskou linku jako obvykle. U stolu zívám a snažím se zapudit myšlenky na to, co mne čeká v práci. Avšak marně. Mám definitivně po náladě.

5:10-Zachmuřené a rozespalé tváře lidí v autobusu dávají tušit, že i oni jedou do práce v podobné náladě jako já. Ta se stále zhoršuje, jak se přibližuji k zastávce, kde budu vystupovat. V ranním světle se ostře proti obloze rýsují obrysy poštovní budovy. Má fantastická představa, že pošta přes noc spadla, se nenaplnila.

6:00-Velká hromada zásilek v kleci mě přivádí na myšlenku žhářství ze zoufalství. To už se halou občas ozvou naštvané výkřiky některých kolegů. I je velké množství zásilek moc nepotěšilo.

7:00-Začíná oficiálně pracovní doba. Mnozí zaměstnanci její začátek ignorují. Jako mnohokráte se sám sebe ptám, proč patřím mezi ty blázny, co chodí před jejím začátkem. Kupodivu do práce nikterak nespěchají ani vedoucí. Není se však co divit, protože dneska bychom měli dostat výplatní pásky. Moc dobře tuší, že si za zvýšených hlasů svých podřízených ledacos vyslechnou.

7:30-Do kanceláře vedoucích proudí postupně procesí zaměstnanců. Jsem mezi nimi. Po otevření pásky jsem nepříjemně překvapen. Vlastně nejsem. Tu cifru, co se přibližuje deseti tisícovkám, jsem tušil. Hned mi také došlo to, proč hodně mých kolegů trpí onemocněním, co se dá nazvat dlouhomaroděním. Podobnou částku mají na výplatnících i oni a přitom jsou v pohodě doma.

7:45-Po hale pobíhají první naštvaní pošťáci a vykřikují, že po takovéhle výplatě se na všechno vykašlou. Jsou to ti stejní, co skoro po každém otevření pásky křičí to samé. I já jsem stržen atmosférou, která na hale houstne, a začínám také nadávat. To už vedoucí na vlastní uši zažívají výkřiky zaměstnanců. A jako pokaždé mají po ruce pořád ty stejné výmluvy. Na hale je hukot jako ve včelím úle. Vedoucí sedí zaražení v kanceláři jako ty skoby.

8:00-Po chodbě do své kanceláře kráčí hlavní vedoucí. Přišel v nejnevhodnější okamžik. Několik zaměstnanců, co je rozčíleno z výplaty na nejvyšší míru mu jde naproti. Takové sborové seřvání ještě vedoucí nezažil. Mezitím jsem se už vykřičel i vynadával. Tu a tam do nějaké zásilky kopnu. Mám sto chutí na nedoručené zásilky jako důvod nedoručení uvést mizernou výplatu a nezaplacené přesčasy.

8:30-Odjíždím dodávkou doručovat. Naštvanost mne nepřešla, ale už jsem si na tohle všechno zvykl. Tuším, že o příští výplatě to bude podobné. A také je mi jasné, že někteří kolegové brzo zase přestanou chodit do práce.