Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMetabolizmus duše
Výběr: rebecca13, Armand, Print
22. 11. 2006
6
18
2627
Autor
Jan_Urban
O vnitřní víře každého, kdo něco sděluje.
Tam
kam vkročí podivíni
dodoutná oheň
ve zbytcích dubu staletého
a v pláči koní Achillových
zčerná tichem hvízdavým
nebe krvavé
aby sametem zakrylo
těla pokroucená křečí smíchu andělů
kteří udeřeni
biči bezvěrců
se snesli v prachu na jejich tváře.
Já stojím udiven
se svící pokroucenou
a vycházím zvolna ze skrýše
tiché úvahy
opařen voskem mrtvých včel
ulehám z kleku
do trávy
abych se rosou zbavil prachu.
18 názorů
nádherná báseň... *V* jedna z nejlepších věcí co jsem tu za velmi dlouhou dobu četl. čistá poesie :)
dávám si tě do oblíbených. Dík za avi rebe
...ale, s dovo, vim, že kodifikovaný "Z" už, ale dal byl přece jen METABOLISSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSMUS.......mně to voko nebere nějak----
přijde mi celá uzevřená v nekonečných nahodilých příměrech, bez jakéhokoliv sdělení. navíc ten prolog je díra do světa...
Je to dobrý, ale k podzimku mne poštípalo tolik včetně vosku, a to jsem nemusel v kleku uléhat, jsa otužil.