diptych o tam, jak nehezké je být zadlužený

Včera i dnes jsem v rádiu poslouchal diskuzní téma o nadměrné zadluženosti českých domácností, tak jsem se do toho ponořil a zčásti autobiograficky jsem vytvořil koncept, jak by to asi mohlo vypadat s beznadějně zadluženým člověkem mého věku =o) No, trochu mystifikuji - první báseň je stará skoro čtyři roky Sice je to lehce slabomyslná sranda, ale třeba to alespoň někoho pobavilo...

Píseň zadluženého hýřila

 

Utratil jsem všechno svoje jmění

za hašiš a opium.

Už nedojdu osvícení,

teď popíjím rum.

 

Už po mě jdou věřitelé,

stáhnou ze mě kůži!

Podříznou mě jako sele,

položí mi na hrob růži.

 

Pozoruji bílé ptáky

ze vzdálené Arábie.

Za městem bíle kvetou máky,

nad nimi si slavík prozpěvuje

 

a já se unaveně opíjím.

Nechci myslet na zítřek.

Už teď ale jistě vím,

že neexistuje lék

 

na žádnou z mých starostí.

Zeptejte se lámů

jak se bojují s hrdostí,

když pojídají slámu

 

a zapíjí ji čistou vodou.

Ach jo, vydírat mě budou!

 

 

 

Rada zadluženým zoufalcům

 

Něco vám nezištně poradím:

plaťte vždycky včas svý dluhy

nebo byste mohli bejt dost brzo tuhý!

Nečekejte až dovalí exekuce

nebo přijde rovnou perzekuce,

přelámou ti klidně obě ruce,

myslet budou jen v azbuce

a budou loajální k svýmu vedení.

Před nima tě nezachrání ani vězení.

Jsou mocí moci a peněz svedeni...

S nima neunikneš svému Spasení,

takže ukonči to kruté běsnění,

dřív než stihne začít vznikat.

Nebudeš pak muset vzlykat.

No tak táhni splatit si svý dluhy

a možná dostaneš i kousek duhy =o)

---