Poslední zpověď vánočního stromu

Napadlo vás, kolik stromů padne zbytečně kvůli něčemu tak pomíjivému, jako jsou Vánoce? Kolik krásných a staletých stromů je zničeno kvůli módě posledních let stavět ve městech na náměstích velké vánoční stromy? Mě to moc mrzí - a z mých pocitů vznikla má první báseň v mém životě, která je věnována konkrétnímu stromu, jehož staletý život byl před dvěma dny ukončen jen proto, aby měsíc a něco stál jako vánoční strom na Staroměstském náměstí. PS: Omlouvám se, pokud jsem svou báseň vložil do špatné sekce, nevím, co je myšleno termínem vázané či smíšené verše.

Je to téměř stovka let,
co jsem prvně spatřil svět.
Jako malé semínko,
povyrostl malinko.
Pak jak stromek maličký,
začal se drát do výšky.
Jak kolem plynula léta,
zahlédl jsem kousek světa,
ze svého místa na stráni,
kde tetřeví tokání,
znělo, když se snoubili,
než je lidé vybili.

Než ze mě vyrostl strom,
nad horami zazněl hrom.
Válečný ryk světem zněl,
až se každý kámen chvěl.
Radost pak měl každý kmán,
když abdikoval císař pán.
Pak byl každý člověk rád,
když tu vznikl český stát.

Uplynula další léta,
se svobodou byla veta.
Diktátor se tlapou svou,
rozmachoval Evropou.
Světu silou vládnout chtěl,
zas se každý kámen chvěl.
Utichl smích, radost, zpěv,
tekly slzy, tekla krev.
Pak se svět zas veselil,
diktátor se zastřelil.

K nám do hor se vrátil klid,
bylo zase štěstím žít.
Lidé kolem putovali,
svá tajemství mi šeptali.
Milenci se s láskou svou
skryli pod mou korunou.
Já se z výšky na ně smál,
lásku jim ze srdce přál.

Horami prolétla zpráva,
všem se na vědomost dává.
Ničení se budem' bránit,
příroda se musí chránit.
Všechna krása tu vynikne,
národní park tady vznikne.
Nebude se slepě kácet,
lidé se sem budou vracet,
obdivovat krásu hor,
šťastný bude každý tvor.

Další léta uplynula,
smutná pravda vyplynula.
Víc než nejkrásnější vize,
vládnou tady všem peníze.
Vlek či bazén s čistou vodou
mají přednost před přírodou.
Pro lyžaře, skútry, saně,
kácejí se celé stráně.

Dneska na mě také trhlo,
pár lidí se na mě vrhlo.
Díru do mě udělali
a pak s pilou přichvátali.
Tuto pro mě měli zvěst,
jaká to je velká čest,
na náměstí v Praze stát,
hlavní město zkrášlovat.
Na můj názor, strach či žaly,
bohužel se nezeptali.

Kdyby někdo vědět chtěl,
tohle bych mu pověděl.
Tady v horách dál chci žít,
mrtvou cetkou nechci být.
Do Prahy bych vzkázat chtěl,
kdybych tuhle možnost měl.
Než zdravý strom porazit,
je lepší nový zasadit.
U vás v Praze na náměstí,
přinese vám větší štěstí,
když si ho tam ozdobíte,
přitom mu neublížíte.

---