A jak se máte vy?=)

Tak jsem zase jednou kapku přemýšlela...=)

Šeď všedních dnů, do které se občas vloudí paprsek osvěžujícího světla- nějaká dobrá zpráva nebo podařený večírek, splývá do jediné nekonečně dlouhé, šedivé šmouhy. Když se vás někdo zeptá, jak se máte, odpovíte automaticky: "Dobře, děkuji za optání."- aniž byste přemýšleli nad tím, jak se vlastně doopravdy máte. Jenomže na druhou stranu- zajímá toho, kdo se ptá, jak se máte? Myslím, že ve většině případů ne. "Jak se máš?"- běžná otázka připojená většinou k pozdravu. Znám ale člověka, který, když se ptá jak se mám, chce opravdu vědět, jak se mám a vždycky mi na mou otázku "Jak se máš?" odpoví dost prapodivně, ale pravdivě. Třeba "unaveně" (jestli je zrovna unavený) nebo "podzimně"(no, měli jste se někdy podzimně? Taková melancholie, že?) nebo třeba "večírkově"(pokud je zrovna na večírku). Ještě nikdy mi ale na otázku "Jak se máš?" neodpověděl "dobře" nebo "fajn". Je to jeden z těch lidí, o kterých vím, že přemýšlí nad tím, jak se doopravdy mají. Nedávno mi jeden můj kamarád řekl, že mu připadají všechny dny stejné. Zrovna u něj mě to docela překvapilo, protože on je typ člověka, který si (podle mě) užívá život plnými doušky a vychutnává si (podle mě) každou minutu života. A proto vás asi nepřekvapilo, že mě překvapilo, že zrovna takový člověk mi řekne, že jho dny jsou stejné a jednotvárné. A proto se snažím ve svých šedivých dnech nacházet co nejvíc paprsků toho osvěžujícího světla (dobrých zpráv nebo podařených večírků), ale taky se snažím vnášet osvěžující paprsky do šedivých dnů jiných lidí(ať už snídaní v trávě, dobrou zprávou nebo čímkoliv jiným), aby potom na otázku "Jak se máš?" mohli popravdě odpovědět: "Dobře, děkuji za optání."=)

---