Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChvíli nebýt bez tebe
25. 11. 2006
9
12
2121
Autor
Bariera
zase si koušu rty, protože nevím, co lepšího bych zvládla
přestal ses smát tak najednou
všechno je jasné, jak jen dovolíme a my dovolíme málo
líbáš se s jinou a prý to nejsou polibky
nejsme spolu a prý je to láska
neobjímáme se a prý se stejně cítíme u sebe tak blízko
a kdyby nebyla naděje, tak i svítání je snazší
prohřeším se víc vůči sobě nebo tobě, když neudělám nic?
je třeba si kousat rty a cíit kovovou pachuť citu
který jako koně zadupávám do země
protože kvete
a já se bojím klíčků klíčících bez klíče
12 názorů
Ahoj, popravdě mě trochu zklamal ten závěr - u kovové pachuti citu je takový malý Mont Blanc téhle skladby, ale klíčení klíčků bez klíče to zmého pohledu strhává poměrně dost zpátky. Jinak "kovová pachuť citu" hraničí až s pocitem šílenství a možná sebevraždy a být zasarena do intenzivnějšího kontextu, působila by úchvatně... ale ty klíčky bez klíče (nějak mi do takovéhle strofy nesedí slovní hříčky).
Děkuju! To je možná to slovo, co by se dalo o mé lásce použít.. Děkuju!
poslednísklenička
26. 11. 2006
víš, je skvělý, jak se to nesnaží držet jednotnou stylovou rovinu, jak se to rozjíždí a ty to jakoby obhajuješ třeba tím, jak si ,,bezdůvodně" (ve vztahu k formě) pohraješ s posledními čtyřmi slovy, nebojak někam sázíš čárku a jinam ne... a jak tam házíš nějaké zdánlivé protiklady, následované dalšími, takže z jednotlivých vět zůstává jen pocit nějakých na půl dechu vyřčených střípků... a to je ,,jednota" jakýhosi antistylu... moc se mi líbí!