Prázdnota

Prázdnota Samota štěpí na kusy mou prázdnou duši Když ve snu vztáhneš ke mně svoji bílou dlaň a řekneš Zachyť mě, marně bloudím nocí, hledám tvou tvář, Vítr se opírá do mé tváře a provazy deště bičují mé tělo, Už mi zbývá jen jediné místo kde té noci najdu tě, Vlhká hlína, kámen, prach, les křížů a vůně temna, Dala jsi mi své slovo, teď splním já to své, Klid své duši je to co zde hledám, Chladné ostří protíná mé city a rudá barva života prosakuje do živlů země, toť má vzpoura, můj vztek i žal když kdosi mi cizí tě za srdce vzal..

---