Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽít a přežít od začátku do konce
29. 11. 2006
1
1
2407
Autor
tonas
znát míru - to je oč tu běží
Jak žít a přežít od začátku do konce
Generace přede mnou tu žili pastevci, dřevorubci, chalupníci. Ti dodržovali přísně pravidla jednoduchého života. Přes týden dřeli od tmy do tmy, aby nuzně přežili zdejší přírodní nehostinnost. V neděli si pak vzali klobouk a něco lepšího na sebe a sestupovali do údolí, kde měl svou duchovní živnost venkovský kněz. Naslouchali jeho vlídnému, ale i poučnému a kárávému slovu, přemítali o textech z evangelia, aby z duše vyplavili úzkosti a neklid z mystérii vůkol a protivenství života a zdokonalovali se v pravidlech soužití s jinými lidmi.
Ještě dnes je tu a tam v zapadlých místech těch hor příroda nezasažená a čistá. Dálky, ticho, klid od obzoru k obzoru, bez konce lesy. K tomu za noci průzračné hvězdné nebe. Hvězd je tu jako včel, když se rojí. Je to nádherné a zneklidňující zároveň i bez všelijakých optických zvětšovadel. Když člověk pozvedne hlavu od praktických činností, nemůže být netečný.
Jinotaje starobylých učení, křesťanství nevyjímaje, vypovídají o tragickém rozpoložení tvora, který vykročil za poznáním a proměnou světa. Smysl té cesty je u vnímavých duší obklopen každodenními otázkami a pochybnostmi. A ta zničující samota druhu člověk! Nikde nikdo, kdo by se nám svým tělesným vzezřením i svými ambicemi podobal. Na našem titěrném organismu jsou navěšeny gigantické ambice – něco víme, ale chceme vědět pořád více a měnit svět, v němž pobýváme. Také nám nejsou neznámé naše existenciální určenosti. Narodili jsme se, abychom okamžitě stárli a spěli kratičkým časem života ke svému truchlivému konci. To všechno je velmi zneklidňující. Mnoho lidí proto hledá - a většinou ve všelijakých společenstvích, boha, nebo jiný duchovní princip, aby naděje, kterou s ním spojují, jim pomohla z bolestivých určeností života. Jiní se pak vznášejí životem na plytkých a povrchních zálibách. Obé je zoufalé a marné. Neklid z bytí je stár jako lidský rozum. Srovnat se s ním je nezbytné. Je však třeba hledat a najít v životě míru, jež mu dává smysl a harmonii. Trocha hlubšího povznášejícího přemítání, trocha lacinější kratochvíle, hodně tvořivé a smysluplné práce,hodně přátelství a lásky - to je starobylý recepis jak žít a přežít v poměrné pohodě od začátku do konce.