Romeo krvácí

                                       Romeo krvácí

     Noční St.Louis, neonová světla barů se odráží v loužích Park avenue, po které sem tam projede taxík nebo auto, kterému nesvítí jedno přední světlo. Romeo postává v promočených botách před Napoleon´s Pizza House. Neprší, je teplá zářijová noc, Romeo má na sobě rozepnutou koženou bundu. Přivírá uhlově hnědé oči, když potahuje z cigarety. Jsou asi tři hodiny ráno a na Park avenue je rušno - bary, pizzérie, drugstory, bordely a herny mají už pár hodin otevřeno. Taxíky jezdí jeden za druhým, a co chvíli zastavují, aby nabraly zákazníky, kteří už mají dost. Dnes je ještě ke všemu sobota, a to znamená, že zákazníků je asi o polovinu víc než v ostatní dny. Romea míjí skupinka kluků oblečených podobně jako on, vypadají jako parta kostlivců, nejspíš nějaký pouliční gang dealerů drog. Zastavují se u Romea a jeden z nich mu začne něco říkat, není mu však vůbec rozumět. Dělá zvláštní pohyby celým tělem, jako by byl z gumy- kymácí se zepředu dozadu, nohy se mu co chvíli podlamují.

-„Hej chlape,...“, vysouká ze sebe konečně. Ostatní čtyři kluci se rozestoupili okolo Romea a mlčí jako zařezaní.

-„Hele já nic nechci, tu na někoho čekám, nic nechci.“, vychrlil Romeo téměř bezmyšlenkovitě. Potom flusnul na chodník a zadíval se na konec Park avenue, aby dal najevo, že už se s nimi nehodlá dál bavit. Dal si ruce do kapes bundy a sevřel je v pěst. V jeho obličeji však nebyla vlna agresivity téměř znát. Chvíle ticha, Romeo čeká, že odejdou nebo něco řeknou. On se nechystá udělat ani jedno z toho. Tyčí se tu hrdě a ví, že na sobě nesmí dát znát žádný záchvěv strachu nebo nervozity. Stále zatíná ruce v pěsti v kapsách bundy, pět chlápků v černých kožených bundách stojí okolo něj a dívají se jeden na druhého, jako by se dorozumívali očima. Jen ten gumový má nepřítomný výraz a kymácí se. Stále nikdo nic neříká. Slyšet jsou jen hlasy lidí bavících se před podniky, kde čekají na taxi, na dealery nebo prostitutky. Z toho nočního ruchu nelze rozeznat žádná konkrétní slova.

     Romeo přeci jen dá najevo nejistotu - přejíždí očima z jednoho chlapa na druhého a zjišťuje, zda nemá některý z nich pistoli nebo nůž. Když si všimne, že to jeden z pětice zaznamenal a mírně se ušlkíbnul, zadívá se Romeo opět do dálky, chce si zase odplivnout, ale v ústech má sucho. Sahá do kapes svých pláťáků po krabičce Marlbor, vytáhne ji, ale je prázdná - silně ji rozmačká a prudce odhodí na zem. Potom se začne pomalu otáčet, aby se každému z chlapů kolem něj podíval do očí. Ve tváři má strnulý výraz, za kterého nelze vyčíst, co zamýšlí. Čtyři chlápci stojí na místě ani se nehnou, jeden z nich si zapálí cigaretu.

-„Hej kluci, dejte mi někdo cigaretku.....když už tu tak stojíte...“, říká Romeo mírně, z jeho hlasu však čiší nesmírné pohrdání a povýšenost. Ještě se na ně ušklíbne- udělá roztomilý obličej, jako na partu malých kluků. Ticho, nikdo mu neodpověděl. Ticho, které Romeo už nemůže snést, pokud si chce zachovat svou povýšenou pózu.

-„No ták.Vy nekouříte?, říká rádoby sladce a laskavě, jako by mluvil na děti. „Co?“

-„Co?“, řekne konečně jeden z nich, tváří se nechápavě a zcela znechuceně nad Romeovým výstupem, plivne pod sebe.

-„Kerýmu slovu si nerozuměl, frajere? Dejte, mi, někdo nebo nevíš, co to je cigareta?“, Romeo hledí na chlápka tázavě a očekává odpověď. „Co?“, pobídne ho.

-„Co?“, hlesne zase on a tváří se úplně stejně jako předtím.

-„Co? Já ti řeknu co, vůbec nechápu, co tu ty a tahle banda koženejch ksichtů děláte a došly mi cíga. Je to jasný?“

-„Co?“, řekne potřetí a Romea to vyprovokuje.

-„Eště jednou řekneš co a dam ti přes držku tak, že to bude tvoje poslední co v životě.“, Romeo si ho začne prohlížet a neubrání se hlasitému smíchu, který vyznívá jako výsměch, „Co?Co?Co?“, říká vysokým hlasem a směje se. Chlapi kolem něj teď vypadají spíš jako číhající šelmy a je jasný, že půjde do tuhýho. Jeden Romea konečně popadne za koženou bundu, Romeo si to nenechá líbit a už se rvou. Je to přesilovka, sotva začali, už leží Romeo na zemi a ostatní do něj kopou a teprve teď mají skutečně zúčastněný výraz.

     Právě v tuhle chvíli, přichází ten, na koho tu Romeo čekal. Je to Romeův bratr a nemá radost, že ho tu našel na zemi, jak do něj kopou čtyři chlapi. Lidé na noční Park avenue nejsou zvyklí plést se do pouličních rvaček, které se jich netýkají, takže žádný z kopajících chlapů není připraven na útok zezadu. Všichni řádí na své oběti a vydávají u toho zvířecí zvuky. Romeův bratr má tedy volnou ruku, pod bundou vytasí svůj nůž. Potom si vyndá ještě jeden nůž, který má ukrytý ve vysokých kožených botách. S tváří zkřivenou hněvem, začne rychle a prudce bodat noži do hloučku kolem Romea.

-„Sráči zasraný, kundy zjebaný!“ Jednoho, druhýho, třetího, bodá, seká, tne, bodá, řve a hned teče krev a dřív než ho stačí někdo zastavit, dva chlapi jsou mrtví, mají podřezaný krk, jeden se válí po zemi a ke smrti nemá daleko. Poslední dostane pěstí dřív než se odhodlá k útoku- letí k zemi. Jediný, kdo jakž takž stojí, je ten gumový chlapík - kymácí se ze strany na stranu kousek opodál a říká si pro sebe:-„To to to, pšel, hej chlape. Pa pšela to to to.“, a vůbec nikdo ho neposlouchá. Pozornost lidí v noční ulici už stačila přilákat celá ta spoušť a louže krve. Číšník z Napoleon´s Pizza House vyběhl ven do telefonní budky a zavolal policii, což se na Park avenue nedělá příliš často.

-„Kunda, au, sráči,“, Romeo nadává, ale pak hned jako statečnej, tvrdej chlap vstává ze země jako by mu nic nebylo. „Á Velkej Joe, ve správnej čas, kurva, ssss...“, Romeo si mne ruku, „..na ssssprávnym placu.“

-„Zdar brate, mysim, že bysme výhledově měli vzít roha. Se vsadim, že támleten malej zmrd z napoleona šel do tý boudy volat fízly.“, ukazuje na mladého číšníka v bílé zástěře, jak zabíhá zpátky do pizzérie. „A mezi těma mrtvolama se necejtim úplně vodvazově.“, ušklíbne se, ale jeho grimasa není moc přesvědčivá, v jeho tváři už se zračí neklid, podívá se na zem na čtyři nehybná těla, na krev na chodníku, potom na krev na svojí bundě. Otře si nože do kalhot, vyštěkne: -„Pádíme!“, a rozběhne se ulicí, Romeo se dá do běhu hned za ním a sotva mu stačí. Asi pět čumilů, kluků z pizzérie, kteří se báli na místo činu, když tam byl Velkej Joe, se teď vrhnou k mrtvolám a raněným na zemi, nějaký mladík z biliáru se rozběhne za Romeem a Joem, ale po chvíli honičku vzdá, protože jim vůbec nestačí. Romeo a jeho bratr zaběhnou hned do první kolmé ulice Virginia avenue a právě po ní se proti nim mezi pár taxíky řítí policejní vůz s kvílející sirénou na střeše. Joe zpomalí, snaží se dělat jakoby nic, třeba to zabere. Tahá ještě Romea za rukáv, aby zpomalil také.

-„Lážo plážo, brate.“, říká Velkej Joe Romeovi.

-„Jasný, šéfe, jasný.“

Policejní auto je míjí. Po pár metrech se ale smykem otáčí a rychle se vrací- nějaký z policistů v autě je nejspíš poznal. Není divu, kromě pár prostitutek nejsou v ulici žádní jiní lidé.

-„Kunda.“, špitne Velkej Joe a dává se zase do běhu, Romeo s ním. Nemají ale šanci, policejní vůz je hned dostihl a v okamžiku jede vedle nich. V dohledu není žádná kolmá ulice ani otevřené domovní dveře, do kterých by se mohli vnořit, jsou v pasti. Poslední, co Velkýho Joea ještě napadne, je rychle změnit směr. Zatáhne Romea za rukáv bundy a otočí se. Oba teď běží zpátky - směrem k Park avenue. Nebyl to ale dobrý nápad - policejní auto se smykem otočí a v okamžiku už je zase na úrovni Velkého Joea a Romea. Park avenue není v nedohlednu, ale zbývá k ní ještě asi padesát metrů. Prásk, prásk, …prásk, ……prásk! Ozývají se výstřely z policejního auta. Velkej Joe klesá k zemi, má prostřelenou hlavu. Romeo upadne také, svalí se na něj. Policejní vůz ujíždí rychle pryč. Klap. Pár metrů od Romea dopadl na zem revolver, který někdo stačil vyhodit z auta. Bouchne o zem a pak už je ticho.

     Ticho.Výstřely nevzbudily žádný rozruch, nic se neděje. Po noční ulici bez osvětlení projel taxík. Vznk. Ticho. Potom auto, ze kterého je slyšet dunění - ducc, ducc, ducc, ccccc. Ticho. Je pryč. Po chodníku na druhé straně ulice někdo jde. Je příliš velká tma na to, aby rozeznal dvě těla na protější straně. Jeho kroky jsou slyšet, sssklap, sssklap, sssklap. Vzdalují se a je zase ticho. Romeo se konečně zvedne na kolena a zařve: -„Sráči zasraný, kundy zjebaný! Dokud platil, tak byl dobrej, co? Zmrdi zjebaný!“ . Potom zvedne pravou ruku, aby si ulíznul vlasy dopředu a je vidět, že má bundu na boku prostřelenou. Romeo krvácí, ale teď už vstává ze země. Odchází. Za sebou nechává tělo svého bratra - odchází těžkým krokem ke svému Belair 58 zaparkovanému o tři bloky dál v Mississippi street.

     Za chvíli budou čtyři hodiny, říká noční hlasatel, potom pustí píseň od Perryho Coma. Romeo sedí za volantem, nepřítomně hledí na ubíhající silnici. Jede na osmnáctou ulici do Romerovy autosprávkárny potkat partu kluků, co se tam přes noc schází.

     -„Nic na světě nespasí prdel toho fízla, co rozstřílel mýho bratra, chlapci, a nechal ho chcípnout na chodníku jak psa.“, pravil Romeo, uhlově hnědé oči se mu zaleskly, když potáhnul z cigarety. Teď je na osmnácté ulici, u pump v Romerově autoservisu a vypráví parťákům, co dnes večer zažil. Opírá se o kapotu Belair 58, přejíždí očima z jednoho hocha na druhého. Dnes se tu sešli čtyři- Frankie, Charlie, Widow Bill a Jimmy the Harp, všichni v kožených bundách a chino pláťácích, až příliš se podobají jeden druhému. Romeo típne cigaretu a řekne: -„Hej chlapi, dejte mi někdo žváro“, v tu ránu všichni hrábnou do kapes pro krabičku. Frankie pak Romeovi připálí a poplácá ho přitom po zádech.

     Ulicí se řine rachot blížícího se náklaďáku s mlíkem. Frankie se shýbne na zem pro prázdnou flašku a když je náklaďák míjí, hodí mu ji pod kola. Za rámusu tříštící se lahve se podrbe v rozkroku. Ví, že by mohl být jako Romeo, jenom by na to musel mít.

     Z Belair zpívá Frank Sinatra, Romeo předstíraje, že ho Frankieho výstup nijak neuchvátil, si brouká s rádiem: -„Skůpidů vap pap pap, vap pap pap...“ Je přehlušen kvílením blížících se policejních sirén. Musí být přímo na osmnácté ulici. Kluci ztuhnou a tázavě hledí na Romea. Vypadají jako psi, kteří čekají na povel. Čekají jak se velkej Romeo zachová. V Romeově tváři vládne klid. Mírně se pousměje a konečně promluví.

-„Nic na světě už nespasí prdel toho fízla…………Dejte mi někdo žváro.“ Frankie se opře o kapotu vedle něj a připálí mu. Potom zahalasí: -„E pachucos, deme flusat.“

     Jimmy přikývne a vydere se sebe plivanec, ten pleskne o zem za pumpami.

-„Ho hó.“, Frankie se směje a potom plive též. Jeho slina dopadne o něco dál. Jimmy si z toho nic nedělá - opře se o kapotu vedle Romea a dá si ruce do kapes stejně jako on.

     Romeo si ulízne hnědé vlasy dopředu a na okamžik má ve tváři nepřítomný výraz, jako by byl někde jinde. I v jeho častém pohybu -pravá ruka sklouzne prudce po vlasech, bylo cosi nepřirozeného. Potom si začne znovu broukat s rádiem. V tónech, které se z něj derou je neobvyklé napětí, jako by mu broukání činilo potíže.

     Na osmnácté ulici v telefonní budce někdo láteří: -„Přísámbůh, že toho typa nasáklýho ginem nakopu do koulí!“ Ztichlou ulicí se to rozléhá jako vytí raněného psa.

-„Jo ten vidí rudě, chlapci, jo ten vidí rudě.“, vypraví ze sebe ještě Romeo, pak udělá pár kroků ke dveřím svého Belair. Opře se o ně a umaže je od krve, která mu vytéká zpod bundy na kalhoty. Kluci se zatím střídají v plivání do dálky, navzájem se pošťuchují. Sem tam si někdo ulízne vlasy stejně jako Romeo, nebo se opře o kapotu jednu ruku v kapse, v druhé ruce cigaretu.

     Romeo startuje motor a rukávem stírá krev ze dveří. Jak chlapi uslyší, že nastartoval, přestanou s pliváním, otočí se na něj, ale on už šlape na plyn. Vycouvá na ulici a potom ujíždí pryč. K pumpám doléhá jen jeho rádio, které si pustil na plný pecky. Pak zavládne ticho. Na místě, kde stál po něm zůstal flek krve, ale ani jeden z kluků si toho nevšimnul. Baví se teď ve španělštině o svém hrdinovi:

-„Si peleas limpio, siempre ganas.“

-„Nunca pierdes.“

-„E pachucos.“ 

     Frankie potom volá na chlápka, který vylezl z telefonní budky pár metrů od servisu: -„Hlavně nežer magnet, frajere! Mohl by se ti k němu přisát ňákej nůž.“, frajer ale mizí ve tmě, dělá, že nic neslyšel.Frankie kopne do plechovky a ta konečně zařinčí v odpověď.

-„Pachucos“, naváže Jimmy, ale všichni už mlčí.

-„Fízl se nedožije rána.“, pronese jakoby mimochodem Frankie a odplivne si. Ticho.

-„Asi dem ne.“, řekne někdo.

-„Dem.“, ozve se odpověď.

Všichni čtyři opouštějí autosprávkárnu a mizí za horizontem osmnácté ulice.

     Romeo přijel do ulice plné neonů. Pod jedním, který hlásá „Movies“, si u okénka kupuje lístek, v botách cítí krev. Pokladní se jen krátce zahledí do jeho ztuhlé tváře, na které raší kapky potu. On se dívá skrze ni, když si bere lístek. Pomalu jde ke hlavním dveřím, s námahou je otvírá. Vejde dovnitř. Podává uvaděči svůj lístek, ten jej automatickým pohybem roztrhne a potom otevře dveře do sálu. Romeo chvíli stojí ve tmě, sbírá poslední síly, mírně se zapotácí a potom vystoupá po schodech na balkón. Nikdo tam není, dole v sále je lidí jen pár. Romeo se opře o zábradlí, hlava mu klesne dolů. Potom se celé jeho tělo sesune na zem. Umírá beze stenu, jako anděl s kulkou v těle, přesně tak, jak o tom všichni hrdinové sní. Na plátně je James Cagney.