Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMajáles
09. 04. 2001
14
0
3279
Autor
crayfish
Je tma
Stojím na místě
kde před několika málo hodinami
házel muž o berlích
suchý chleba holubům
kdo je víc?
volal na mě
ty nebo Einstein?
Přežil ruskou frontu
doly v Jáchymově
a pak ho jednou s ledvinovým záchvatem
vezl syn do nemocnice
a v té rychlosti
aby dojel včas
aby ho zachránil
přehlédl na křižovatce auto zprava.
Budete chodit o berlích
řekl doktor.
Ty jsi víc
volal na mě ten muž
když jsem odcházel.
Jsi mladý
můžeš třeba něco změnit
něco přesmyknout v tom všivém světě.
Einstein už ne.
Je noc.
Stojím na místě
kde se před několika málo minutami
propletlo pár lidských osudů
skrz prázdné kelímky od piva
vodky
skrz cigaretový dým plný falešné lásky
hladových náhodných doteků dvou těl
plný legrace
smíchu
tónů kytar
a vůně pošlapané trávy.
Je tma.
Stojím na místě
kde se někdo zastal kamarádky
a pak si otíral krev z úst
a byl na sebe hrdý.
Stojím na místě
kde něco skončilo.
Tisíc let uplynulo v jediném mrknutí oka odcházející dívky
křičím: zůstaň!
a slyší mě jen jeden žebrák
na zkaženém
rybami páchnoucím nábřeží Mississippi
co zrovna umřel
v tom tichu
v tom řvoucím tichu líbajících se turistů
krysy ve stokách si prozpěvují valčík na rozloučenou
hvězdy dočervena blednou ...
Je tma.
Nekonečná cigareta dohořela
kroky dozněly
zpěv ustal.
Einstein mi zezadu poklepal na rameno a řekl:
„ ... klid chlapče
všechno začne znovu.
A teď pijme na to, co bude: na zašlé časy.“
Stojím na místě
kde před několika málo hodinami
házel muž o berlích
suchý chleba holubům
kdo je víc?
volal na mě
ty nebo Einstein?
Přežil ruskou frontu
doly v Jáchymově
a pak ho jednou s ledvinovým záchvatem
vezl syn do nemocnice
a v té rychlosti
aby dojel včas
aby ho zachránil
přehlédl na křižovatce auto zprava.
Budete chodit o berlích
řekl doktor.
Ty jsi víc
volal na mě ten muž
když jsem odcházel.
Jsi mladý
můžeš třeba něco změnit
něco přesmyknout v tom všivém světě.
Einstein už ne.
Je noc.
Stojím na místě
kde se před několika málo minutami
propletlo pár lidských osudů
skrz prázdné kelímky od piva
vodky
skrz cigaretový dým plný falešné lásky
hladových náhodných doteků dvou těl
plný legrace
smíchu
tónů kytar
a vůně pošlapané trávy.
Je tma.
Stojím na místě
kde se někdo zastal kamarádky
a pak si otíral krev z úst
a byl na sebe hrdý.
Stojím na místě
kde něco skončilo.
Tisíc let uplynulo v jediném mrknutí oka odcházející dívky
křičím: zůstaň!
a slyší mě jen jeden žebrák
na zkaženém
rybami páchnoucím nábřeží Mississippi
co zrovna umřel
v tom tichu
v tom řvoucím tichu líbajících se turistů
krysy ve stokách si prozpěvují valčík na rozloučenou
hvězdy dočervena blednou ...
Je tma.
Nekonečná cigareta dohořela
kroky dozněly
zpěv ustal.
Einstein mi zezadu poklepal na rameno a řekl:
„ ... klid chlapče
všechno začne znovu.
A teď pijme na to, co bude: na zašlé časy.“
Nicollette
29. 08. 2004
To je nádhera, úplně z toho zamrazilo, seš kouzelník nálad, TIP za to a za kelímek piva s Einsteinem, kterej si na něj vydělal ...
jezis tip a pak jeste vyssi hodnoceni.
nekonecna cigareta a ten einstein...
a to cele...
Ostrovidka
09. 04. 2001
je to fajn, ale kolikrát se dá něco takového napsat s podobným patosem v zádech?? Dopručuji "Utkvělé černé ikony" od Jana Zábrany..
jako hudba.
jako dlouhá nekonečná bez semaforů bez krajnic...
tak se mi moc líbíš! :-)
***
Postoj chvíľa - aby som si toto mohol dokonale vychutnať. Neviem ako dlho bude ešte Einstein meškať (rameno mám už dávno pripravené) a neviem či toto miesto kde práve som je naozaj vhodné na prelínanie ľudských osudov a preto kým nestratím trpezlivosť a nezdrhnem odtiaľto (niečo tým skončí) ešte navštívim to malé okienko. Celkom vľavo. Zaslúžene!
uf. co na to říct? možná všichni moc chlastáme - a možná málo na to, aby..
proškovizraky, crayi!!!
*
...včera jsem potkal staříka s berlemi...
rozdrobil holubům celý chleba...
a to jako opravdu.
v jedenact ráno, v Totterdown, Bristol.
ten pán se jmenoval Quarell.
a dál...
už radši mlčím.
píp
nemám čas mlčet a proto se ukřičím k smrti
napůl odvrácená od sebe
napůl přivrácená k zašlým časům...
budu se nahýbat nad jejich propastí
po bradě mi poteče slina, kterou nikdy nevypustím z úst,
protože by zaplavila celé údolí smrti
a kde by se pak utopil ten nebožák, kterého omrzelo zapínat a vypínat televizní zprávy, řídící jeho denní životosprávu?