Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBalada z knihovny
Autor
racek
Psáno pro vánoční knihovní besídku
Balada z knihovny
Osoby: ON, ONA, SBOR
ON: - Přišel jsem knihy vrátit.
ONA: - Bohužel tuze opožděně! Budete muset zaplatit.
ON: - Opozdil jsem se, za vším je ale láska k ženě!
ONA: - Za tím, že pozdě vracíte? Žerty si ze mě tropíte! Zákoník práce není Kámasútra.
ON: - Co v knize je, to je mi putna. Než do práce jste nastoupila, já žil jsem jako mnich a láska ve mně nevzklíčila.
SBOR: - Knihovnice je každá krásná, milá.
ON: - Hned poté ve mně láska vzplála, co jste mi prvně půjčovala! Málo jsem předtím chodil do knihovny
SBOR: - A přitom tady jsme tak hodný!
ON: - a upomínky házel do koše.
SBOR: - A teď - v očekávání rozkoše?!
ON: - Napravil jsem se, knihy vrátil - až na tuhle jednu
SBOR: - Opravdu nelže, přinesl celou bednu.
ON: - A do studovny začal chodit denně, do knih nos tiskl roztouženě. Žádná mi nevoněla jako vy.
SBOR: - Bodejť, když tady byly záplavy
ON: - Když jste měla službu, popustil jsem uzdu
ONA: - Fantazii?
ON: - Vidím, že mi rozumíte
ONA: - Porozumět čtenářům, pro to přece žiji
ON: - Když mi tolik rozumíte, pokutu mi odpustíte?
ONA: - Podobných řečí slyším denně – a všechny znějí roztouženě! Každému z vás jde přitom o to jedno
SBOR: - Že by konečně? Co se všecko nedovíme!
ONA: - Každý z vás přitom chce to samé - ať pokutu mu nenandáme.
SBOR – zklamaně: - Aha. To pak je každá rada drahá!
ONA: - Studentský život něco stojí, na nás se každý jenom hojí. Student se bojí jen komise kárné!
SBOR – jásavě: - Proto vám pokutu, pokutu dáme!
ONA – ke sboru: - Kuš! K Němu: - Osobně jste mi sympatický, leč takových tu bylo. Vždycky. Dokažte mi co mluvíte.
ON: - Čím?
ONA: - Že s vracením se víckrát neopozdíte!
SBOR: - Slib to, slibem nezarmoutíš!
ON: - To slíbiti vám nemohu. Nikdy je široký pojem.
ONA: - Tak taháte mě za nohu, mám stejně takový dojem!
ON: - Teď vypadám jak pitomec. Celé dny hořím láskou k vám, a přesto ještě platit mám?!
ONA: - Máte-li v srdci čistý cit, bude to pro vás lehká věc!
SBOR: - Kdybyste hořel, jak jste řekl, ten pult by od vás dávno chytl. I havran kráká: nikdy více nezklameš srdce knihovnice!
ONA – ke sboru: - Kuš, kuš! K Němu: - Rozhodla jsem se, a to dím, že pokutu vám odpustím.
SBOR: - A nikdo ti už neodpáře, že nejde ti jen o čtenáře.
ONA – vítězně: - Pokutu platit nebude!
SBOR: - Vyplň se tedy, osude.
ONA: - Teď zadám příkaz systému.
SBOR: - Zapomíná, že novému.
ON: - Za peníz tímto ušetřený běžím dát tisknout hezká oznámení.
SBOR: - Ještě počkej, to není jen tak. Přes tenhle systém nejede vlak. Tvá milá o tom nemá pomyšlení, nebyla totiž na školení!
ONA – zasněně: - Pokud mi systém vyhoví, dám si šít šaty svatební.
SBOR: - Teď nastává ta chvíle osudová, jen jedno musíš vykonat!
ONA – ke sboru: - Co?
SBOR: - Klikni na POKUTU PŘEKONAT!
ON - významně: - Pokud se akce nepovede, nebudu si vás moci vzít. Když vám tu částku zaplatím, na svatbu nebudu mít!
KLIK
ONA: - Vyhasly moje naděje, na všechno pozdě, pozdě je.
ON: - Tak to vám pěkně děkuju a z knihovny se pakuju.
SBOR: - A za to může jeden klik. Utíká, je to podvodník. Kdyby to s tebou myslel vážně, neutichly by jeho vášně.
ONA - klesá za pult.
SBOR: - Tak tahle končí, vážení, truchlivý příběh pro ženy. Že jenom vinou aplikace trpí tu naše knihovnice.
/29.listopadu 2006/