POKUS O UŠKRCENÍ PSYCHOLOŽKY

Mirek pohrdal diktovanou současností. Proč by právě Mirek neměl pohrdat? Už jako malý klučina vídal kentaury neskutečných rozměrů. Na tom by nebylo nic podivného, kdyby nežil v Praze. V Praze přeci kentauři dávno nejsou. A představte si, co se mu stalo jednoho zimního rána. Olizoval zrovna laminátovou podlahu, když před sebou spatřil kopýtko. Vzhlédl a... Tipněte si! Samosebou - - - Kentaur! A jak sebejistě se tvářil. Mirek se až vyděsil při pohledu na tolik sebejistoty v jednom netvoru. Skočil ke stolu, uchopil nůžky, zakřičel jako týrané zvíře; tak prosebně. Zvednul ruku s nůžkami nad hlavu, znova vykřikl, a bodal a bodal a bodal kentaura do čela, do očí, do levé nosní dírky, do pravého ucha, zkrátka kam jen dosáhl.

Odpoledne si pro něj přijeli. Svázaného jej naložili do vozu a pro jistotu ho ještě uráželi. Ale proč? Proč by právě Mirek neměl pohrdat současností?

Jak už napovídá název tohoto textu, Mirek byl pěkné kvítko. Nejenže pohrdal současností, pohrdal také všemi nátlaky okolí, dokonce i názory i pravidly tohoto okolí, a se zákony neměl sebemenší slitování. Léčit se odmítal. Jaké je to pěkné slovo to Pohrdání!

„Tak už si tě tu asi necháme, chlapče.“

„Nenecháte.“

„Copak jsi to zase vyváděl?“

„Zabil jsem.“

„Nezabil.“

„Ale hodněkrát jsem bodl.“

„To jo.“

„Říkáte - - - Nezabil jsem?“

„Ne.“

„Odcházím. Nashledanou!“

„Seď! Bohužel tentokrát se odsud nedostaneš. Musím nařídit ústavní léčbu.“

„Nashledanou!“

„Klid! Je to pro tvé dobro.“

„Dobro? Chci mluvit se svou psycholožkou.“

„Ne!“

Jak už napovídá název tohoto textu...

„Pochopte! Nenechám se léčit! Všichni jsme od narození, a hlavně od přírody, nějak nemocní. Psychologie, a hlavně psychiatrie, je hloupý výplod pokroku. Omezování osobní svobody.“

„Co vlastně chceš?“

Jak už napovídá název tohoto...

„Zabíjet kentaury.“

„Kentaury? Koho tím myslíš?“

„Proč vás to zajímá?“

„Vídáš kentaury?“

„Nejsem slepý.“

„I teď?“

„Teď vidím jenom vás. Copak vy mi stojíte za obvinění z vraždy?“

„A psycholožka? Ona je kentaur?“

„Měli by vás slyšet vaši kolegové.“

„Tak proč jsi ji tehdy napadl?“

„Nejsem slepý.“

Mirek pohrdal diktovanou současností. Proč by právě Mirek neměl pohrdat? Už jako malý klučina vídal kentaury neskutečných rozměrů.