Přelud

Při psaný básně mi nebylo dobře, tři roky, jsou tři roky a tohle je to nejmenší, co jsem mohla udělat...

Přelud

 

Na druhé straně

na konci města,

kde paneláky září barvou.

v rohu schoulený

pod peřinou,

sedí nešťastný.

 

Pro lásku by vraždil

pro lásku by žil

umíral a opět vstával,

ale dnes leží obličejem k zemi.

 

Zlomený, ztracený ve snových představách

o moři, slunci, zasněžených kopcích

o představách o ní.

O přeludu, který byl.

 

Natahuje ruce, volá

křičí do tmy

a za ním jeho tři roky,

nenávidí, miluje

a proklíná ten přelud,

přelud, který byl.

 

A ten stín se plazí po paneláku,

Šeptá krásná slova,

O lásce, věrnosti a důvěře,

Ten stín mluví…

 

Byla jsi přelud, který byl…

---