kouř

v dešti bíleho kouře
perverzně padáme
na dno svých predsevzetí

lesbicky cistý jsme
na boso obutý
v černých tórách

schováváme se
za oněmnělé postavy
vytesané v okamžiku
a hřích má skleněný oči
plné dravých andělů

jsme! pořád jsme!
penetrace uprímnosti
co sladká není ani trochu
když jazyk se topí
v jedovatém alkoholu

přehnaně potichu
dáváme prázdné sliby
a já padám jako dech
na tvá odhalená ňadra

dnes užij si to líbezně sladké
nabodnutí našich světů
celou svou náctiletostí
svou naivností
tak marně šedozelenou

spolknul jsem tmavý dým
co nedovolí nadechnout
naplno doušek života
z kostkovaného hrnku

a zdá se že vrány
letos v zimě ztratí hlas
asi už naposled

jen vychování dělí nás od ráje
a bolest umí být sladká
jako kůže snílka
popálená zklamáním

pod polštář útěků
dám ti okraje mraků
natřené tmavší barvou

tak sni lásko
opilá nevšedností
nejtěžší mlhy
tak sni 
já už to nechci umět

---