Takovy patek trinacteho......

Mzouram po pokoji.....kolik asi tak muze byt hodin....jeste nemuze byt cas na vstavani....teda aspon doufam. Kde je ten zatraceny budik? No konecne! Do ruky beru stary budik na natahovani( a nekdy, spise dost casto, na heslo) a snazim se rozlustit kolik je. Ne ze by to rucicky dost jasne neukazovaly, ale oci mam jeste cele zalepene...

Vyskocim z postele raketovou rychlosti....Zaspala jsem!!!!! Kde mam sesit ze syntaxe? Penezenku? Prukazku? Nesmim zapomenout na kartacek!!!! Co jsem si to jeste chtela do Brna vzit? Urcite toho bylo vic!!!! Ale ted si samozrejme nevzpomenu!!!!!!! V rychlosti umyvani a strojeni bych mohla soutezit na Olympiade. Kdyby ovsem takova disciplina existovala! Tkanicky se mi propletaji mezi prsty a boty se mi podari zavazat az na podruhy...Auuuuu!!!! Zakopnu o prah..... Az u branky si uvedomim, ze by nebylo od veci zamknout... A klice jsou samozrejme na dne batohu, takze je dobrych pet minut doluji, nez muzu konecne zamknout!

Nestacim popadat dech a to nemuzu ani poradne bezet protoze je silnice namrzla. Kazdou chvili mi to uklouzne a jednou si dokonce kecnu na zadek... Najednou se za mnou ozve notoricky znamy zvuk. a bohuzel se nepletu! Autobus se uz riti z kopce a ja su teprve na pul cesty na zastavku!!! Nemam moc na vyber. Stoupnu si mirne mimo krajnici a nesmele na ridice zamavam. samozrejme ne ze znamosti. A svete div se! On mi zastavil!!! Honem prebiham na druhou stranu a tlacim se do dveri.

Jako cilovou zastavku nahlasim Policku nadrazi a vytahuji z kapsy penezenku. Achich ouvej. Za tohle me urcite nepochvali.... Vysypu mu totiz do dlane same drobne a tim drobne myslim padesatniky, par kacek a asi dve dvoukoruny. Na ridici je videt, ze kdyby mohl tak me hned uskrti. Nastesti ale nemuze a tak jen procedi mezi zuby, jestli nahodou nemam jeste drobnejsi. Odseknu mu, ze bohuzel ne a radsi se rychle klidim dal do vozidla, protoze jsem ho svou, uznavam, trochu drzou odpovedi, rozzurila jeste vic.

Uvelebim se na sedadle, abych v konecne stanici zjistila, ze bylo mokre. Sice ne nejak moc, ale na mensi flek na me bunde to staci. Radsi ani nechci premyslet od ceho to sedadlo bylo mokre. Doufejme, ze od destniku a ne od neceho mnohem horsiho!!! Krosna mi bohudik inkriminovane misto zakryje. V dalsim autobuse, ktery me vykopne az v miste urceni, tedy v Brne, jsem si suchost sedadla radeji dukladne vyzkousela. Cesta mi vubec neutika. Vytahnu z batohu knizku do Anticke literatury a chci si cist. Zustane to vsak jen u chteni, protoze po par strankach se mi houpe zaludek stejne jako ta knizka, co drzim v ruce. A tak jen zkoumam krajinu a deni kolem silnice a mezitim premyslim, kde mam pytlik posledni zachrany, kdyby tech par stranek zaludek neprekousl. V ocekavani toho nejhorsiho si vybavuji zazitky z poslednich dni.

Mam ted trosku smolne obdobi. V sobotu jsem umyvala a lestila skla a kdyz jsem slezala ze zidle trefila jsem se primo do kyble a nechtene si v nem umyla i svou nohu. Potom jsem byla na navsteve u kamarada a odskocila jsem si, jak se rika " na malou", a kdyz jsem si v koupelne chtela rozsvitit, abych si mohla umyt ruce, nevsimla jsem si, pres zavrene dvere to ani nejde, ze je tam Honzuv tata a zhasla jsem mu pri koupeli. Docela jsem se lekla, jakmile jsem uslysela hlas, at mu rozsvitim. A to jsem zapomnela zminit muj sobotni obed. Delala jsem koblihy. Zadelala jsem je a nechala vykynout a mezitim si pripravila do fritacku novy olej. Capla jsem dve flasky oleje a vylila je do hrnce.

Odnasim prazdne plasty a ctu OCET!!!!! Ja tam nalila ocet s olejem. Dusim se smichy, tatik vsak vyskakuje jak certik z krabicky a nemuze pochopit, ze se to muze stat..... No, normalnimu cloveku se to vzdor memu odporovani pry stat nemuze. Tak asi nejsem normalni.

Stare zname cedule, domecky, saliny me uz z dalky vitaji. Vystupuji z hromadneho vozidla, pricemz jsem uz davno pochopila, proc se jim rika "hromadna", a smeruji primo k fakulte. Dvere na fotobunku se asi isnspirovaly Koljou a malem me primackly mezi sebou. V posledni chvili jsem stihla couvnout. Technika zrejme selhala, preslapuji pred nimi dobrou minutu aniz by se otevrely!! Nekdy je i minuta silena dlouha.

Projdu centrem Brna a na fakulte se vydam rovnou do knihovny. Piiiiiiiip, piiiiiiiiiip!!!! Pipam za vchodovymi dvermi. Vysoky muz za pultem se jen smeje, pry to vysetrime az budu vychazet. Ze by pipala ta syntax ve ktery mam ted takovou smulu? Ale tu z knihovny nemam!!!! Nemam u sebe zadnou knizku z knihovny, kterou bych si radne nepujcila!!!!! Pri vychazeni uz samozrejme nepipam. Nejde mi to na rozum. To ale zadna technika.....

Venku je uz tma. Tesim se na kolej. Jsem utahana a hladova jako obvykle.... Pri stesti poslednich dnu mi uz zbyva, aby mi na hlavu spadl meteorit nebo aby me srazilo auto..... Rychle ty myslenky odhanim a pridavam do kroku. Vzdyt na svete je tak krasne, kdyz hvezdy sviti nad hlavou a mesic svou bledou tvari osvetluje nocni oblohu..... Nebo kdyz hreje slunce a cvrlikaji ptaci a ja se prohanim na polich a loukach na koni .................... Odskocim dva metry od vstupnich dveri do meho docasneho utociste, srazim se v nich totiz se svou kamaradkou a spolubydlici a z leknuti nejsem schopna promluvit.....

No dobre, nekdy je na tom svete tak, jak to jen rici, zajimave. Je plny prekvapeni, trapasu, zabavnych i smutnych veci, presto si ale myslim, ze stoji za to se prat a uzivat ho plnymi dousky, i kdyz to nekdy neni zrovna jednoduche.... A takovym momentum, co jsem prozila dneska se clovek musi zplna hrdla zasmat!!!!!!!!!!:)))))))))))))