Lucka I

A bylo tady zase léto. Byl jsem o rok starší,ale bojím se říct chytřejší, protože strašně nerad lžu. Bylo to nejhorší léto v mým dosavadním životě, až na jeden týden v srpnu. Na začátku prázdnin jsem si na koupališti roztrhl o šutr nohu a celej týden jsem nemohl chodit a k tomu jsem ještě dostal angínu.

A když už se daří, takúplně. První týden v srpnu jsem nezvládl svého dvoukolého oře a zklouzl jsem se ladně a chlad-ně po rozpáleným asfaltu. Příjemný to pocit pro masochistu. V ten moment by mi ani nevadilo, kdybych jím byl, ale jinak nikdy. Čtrnáct dní jsem pak chodil na převazy.

Ale všechna bolest byla vykoupena, jak se později ukázalo, ještě větší bolestí a steskem. Z ničeho noic se tady objevila láska. Z ničeho nic to teda nebylo, protože že Lucka přijede se vědělo asi týden dopředu. Vědělo, teda až na mě, kterýmu se nikdy nic neřekne.

Lucka je moje příbuzná přes nějaký to koleno, ale co na tom? Bylo nám čtrnáct a pomalu jsmme začínali chápat, co naše hořící těla potřebují. Ne sprchu, co by si mohl někdo myslet. I když v podstatě sprcha to pro mě byla a to hodně ledová-později.

Přespávala u babičky a já měl jet zpátky do Hrabenova, ale nevím proč jsem chtěl zůstat v Bohdíkově, protože v tu chvíli jsem nic netušil. po delším přemlouvání a dalších serepe-tičkách bylo rozhodnuto, ale spát jsem měl v obýváku na gauči. Ten gauč nebyl zrovna moc pohodlnej.

Ležel jsem a díval jsem se na nějakej divnej americkej film. Přišla si jen tak v kalhotkách a v noční košilce. Při pohledu na ni se mi zastavilo srdce. Sedla si na samý konec gauče. Já jsem si sedl, aby mělavíc místa a ona promluvila.

,,Klidně si lehni,“ a položila si moji hlavu do jejího nádhernýho klína.

Přestal jsem se dívat na televizi a začal jsem se jí dívat přímo do očí. Díval jsem se na ni přes dva nádherný, majestátný kopce. Trochu jsem se asi začervenal, když se na mě usmála. Provokativně se zohla pro program. Měl jsem její ňadra přímo  u svých úst. Byla jako dvě nádherný jablka. Jen kousnout a ochutnat.

Tichounce se zvedla a opatrně mi položila hlavu zpět na gauč. Šla si lehnout do křesla. Byljsem rozhodnut, že to nemůže zkončit tady a teď. Zkusil jsem na ni jeden strašně starej, ale jak se zdá, účinnej chlapskej trik.

,,Je mi zima. Můžu si jít lehnou za tebou?“

,,Pojď.“

Na tohle jsem čekal. Zdvihl jsem seběvědomí a tělo, zahodil jsem strach. Přisunul jsem k jejím nohám ještě jedno křeslo. Nešlo mi ani tak o ni, ale jak sobecké a pro chlapy vlastní, o to abych si mohl natáhnout nohy.

Vypla televizi a otočila se čelem ke mě. Krátce mě políbila. To jsem si nemohl nechat líbit, a tak jsem ji zaplavil salvou salvou dlouhých polibků. Z ničeho nic jsme přestali. Začalui jsme se dívat dlouze do svých očí. Její oči mi řekli všechno, stejně jako ty moje jí. Odsud té noci byl zpečetěn. Jen se nějak vyvarovat chyb v postupu. I to jsem tenkrát vyřešil.

,,Kdyby se ti něco nelíbilo, kdybych zašel až moc daleko, tak stačí naznačit, nebo říct a já přestanu.“

Stejně jsem věděl, že to co jsem řekl je blbost, protože když už něco začnu, tak mě nikdo a nic nezastaví.

To, co začalo jako nevinné hlazenípo zádech přešlo pozvolna na její hladká stehna. Nevěděl jsem jestli mám přestat dýchat a líbat, nebo přestat líbat a začít dýchat. Dostal jsem se jí pod kůži, přesněji teda pod kalhotky.hladil jsem její půlky, a když se mé ruce nabažili na dolní části jejího pevného těla, přešli na horní.

Začal jsem zase nevinně od hlazení zad. Po lehounku jsem přešel na její paže. Z nich už byl malý krok pro člověka,ale velký skok pro mě k jejím ňadrům. Jak jsem ji hladil po pažích, tak mi sem tam jako náhodou sjela ruka na její prsa. Na konec jsem se stejně neudržel a zahájil jsem útok v plné síle.

Kdybych tenkrát hnětl těsto, tak by z něho byly ty nejlepší houstičky v celé střední Evropě, ba dokonce snad i světě. Cítiljsem jak mi její prsy pod prstama kynou a jak se vypínají k při každým jejím nádechu a opět klesají při jejích nádherných vzdeších. Bradavky se jí pnuly touhou k nebi. Byla vlhká. Pro ni byl ten nejlepší čas k ústupu, nebo bych ji já a můj chtíč rozsápali jako hladoví lvi mladou antilopu. Vstala             a cyhstala se odejít.

,,Počkej chviličku, jenom si odskočím,“ řekla něžně.

,,Víš jak se zdraví eskymáci?“ snažil jsem se ji zdržet.

,,Ne, jak?“

,,Tak pojď blíž.“

Ohnula se ke mě přesopěradlo a já ji začal třít svůj nos o její.

,, To bylo hezký, “ řekla a odměnila mě polibkem.

Na záchodě se zdržela nějak dlouho a já měl strašný tlaky v rourách. I když se za to stydím, musel jsem si ulevit. Jenže kam s tím sajrajtem? Musel jsem počkat až vykoná potřebu, stejně si do dnes myslím, že vykonávala stejnou potřebu jako já v obýváku. Konečně jsem se dočkal a mohl jsem si jít utřít ruku do toaleťáku.

Poté, co jsem se vrátil, jsme pokračovali až do pěti do rána. Ona šla na záchod ještě několikrát a já šel několikrát po ní.

Druhý den ráno jsme museli dělat, jako by se nic nestalo, ale oba jsme dobře věděli, že to,co se mezi náma stalo je už na celej život.

Odjela a asi za dva týdny mi od ní řišel dopis.

Čau Péťo

Dnes nemám co dělat, a tak jsem se rozhodla, že když jsem ti slíbila, že jako první napíšu já, tak to taky splním. Doufám, že ti to nevadí! No jestli jo, tak to máš blbý, protože už píšu a nehodlám to vyhazovat. Snad jseš rád, že ti píšu-SNAD. Chce se mi brečet.sice nevím proč, ale chce. Zřejmě to bude tím, že nemůžu zapomenout na nejhezčí noc mého života. Ani nemůžu spát, protože když zavřu oči, vidím tebe a to mě nutí   na tebe myslet. Po pravdě řečeno nechci na tebe zapomenout,    i kdyba mě to mělo trápit.řeknu ti jedno, ,, ty za to trápení stojíš.²

Víš ani necci, aby jsi zapomněl ty, ale vim, že to bude takhle lepší, že se nebudeš tím trápit. No to už je tvoje věc,      do který mě nic není.

Jestlipřijedem i příští rok a ty se ode mě vzdálíš, odcizíš a zapomeneš na to, co se stalo ten osudný večer, tak by si mi moc ublížil. Ale nechci, nikdy jsem nechtěla, aby ses přetvařoval a lhal mi, to už mi radši ubliž.

Já vím, že kluci to neberou tak vážně jako holky, že pro vás je to jenom jedna noc a druhou už jste zase s jinou. Ale taky vim, že ty takovej nejsi.

Ach jo!? Abych pravdu řekla chybíš mi, chybí mi tvoje hlazení, tvé rty, tvý slova-věty, tvůj hlas, tvoje tvář a tvý prsty dotýkající se mého těla.

Promiň jestli ti to pořád připomínám a jestli o tom nechceš už víc slyšet. No už jsem toho nakecala dost, co? Určitětě to nezajímá.

Měj se hezky, a když budeš mít čas a chuť napiš mi prosím.

                                         Čau Lucka

P.S.: Bylo mi s tebou hezky

                Mám tě ráda

Od tý doby jsem ji už nikdy nevidě a ani o ní neslyšel     z té noci zbyly jen vzpomínky a ten dopis, ale jinak nic. Abych se přiznal můžu si za to nejspíš sám tím, že jsem jí nikdy neodepsal. Snad se ještě uvidíme-SNAD.