Setkání.

Městem nepolapitelné krásy utíkající každou vteřinou. Pojď honem, za tu chvíli co váháš  proteklo  ji tolik  do nenávratna.

Víš, domy v tom městě nejsou vytvořeny z hladkého kamene či pálené hlíny... Jsou stejně jako květy , fontány a parky vytvořeny ze snů a tužeb člověka kterému přísluší. 

Vidíš, o tento park  se stará  vysloužilý voják. Zapomněl na hrůzy  svého řemesla, zapomněl na  dril a zůstala  mu v mysli jen poctivost a řád. Zastav se na chvíli , vidíš tu  přísnost, tu strohost?

Hledíš na mne  udiveně: " To  se mi má líbit??"  

Posaď se,a zahleď se na ty přísné linie a na tu šeď.

Když se opravdu zahledíš,a nebudeš chvíli ani dýchat, objevíš jak se nad tím vším vznáší a vše zahaluje  jemný, ostýchavý opar touhy po kráse a něze. Neuvědomělé a možná o to krásnější vítězství  lidství nad hrubou silou.  Kvůli tomu kontrastu, kvůli tomu zjevení sem přicházejí často lidé kteří počínají  umdlévat, lidé, kteří potřebují  obnovit sílu . Sedají do trávy , a tiše pozorují drzé sedmikrásky , které si obsadily  kousek toho přísně čištěného a s pýchou udržovaného trávníku . Samozřejmě, jen dokud se neobjeví brunátný  voják, který ty lidské výtržníky s hrozivým řevem vyžene zpět na cestičky. Hrozivě burácející však pečlivě dbá, aby ani  náhodou nepadl jeho zrak na místečko se sedmikráskou. Jak by také mohl, když o ní přece neví. Takové porušení  řádu by přece nemohl strpět.

Zlolajní jazykové tvrdí, že jej tuhle v podvečer viděli jak svým zjizveným prstem hladí tvářičku jedné ze sedmikrásek a usmívají se na sebe jak malé děti, ...ale znáš to, lidé toho napovídají .

Copak se vojáci dovedou usmívat??

Půjdeme dál ,navštívíme dům  místního patriarchy.

Ale nejdříve ti koupíme u tamtoho ševce  pořádné boty. Víš,  ten starý mág  je pro nás to nejdůležitější  a tak na cestě k němu se postavily  bodláky a ostré kameny ,aby jej chránily  proti všem. Že to je slabá a směšná obrana?? No, v tomto městě nic strašidelnějšího nemáme.

Musíš ale sehnout hlavu , náš švícko má nízký strop.

Dobrý den pane mistr, přáli bychom si nějaké hezké boty. Jaké by to měly být.?

Podívejte , pro tuto krásnou slečnu...vy už budete vědět.

Jsi zmatená jak se ten človíček chová... divíš se že ti švec nedívá na nohy? Že ti dokonce hledí do očí??.

No prosím tě,  jak jinak  vybrat boty .  Jedině pohledem do duše.

Teď se musíme chvíli posadit  a počkat než  budou hotovy.

Mistr totiž poznal tvé skryté a slabé místa, a soustřeďuje svůj um k tomu aby právě je ochránil. Že nemluvím o kůži na Tvých nohou ? Já vím ... v tomto městě to tak je,  nepotřebuješ přece nejvíce chránit  tělo, to co opravdu ublíží je zranění duše a k ochraně toho nejdůležitějšího jsou místní řemeslníci  určeni.

Vidíš ? Už je nese...jsou krásné, vypadají jako by se na tvé noze právě narodily. Vklouzni do nich a pojďme.

Budu ti  po cestě vyprávět proč je pro nás patriarcha tak důležitý. Víš, jenom kvůli němu vůbec existujeme  Je to mocný kouzelník který z lásky k lidem jednou nahlédl do budoucnosti , a tam spatřil toto město které jednou povstane.  Tak se do něj zamiloval , že se rozhodl porušit vše co znal a ctil a vytvořil jej ještě dříve než mělo vzniknout...toto město totiž vznikne jako výsledek setkání dvou lidí a z jejich vztahu, z jejich fantasie ,z jejich úcty a lásky bude toto město postaveno.

Jdeme  před patriarchův dům ,a tam v pokoře vyčkáváme  mezi zástupem Tvůrců  jednotlivých míst , kteří obklopeni svými přáteli tiše a  se skloněnou hlavou  očekávají až se ten okamžik stane, naše jsoucnost bude konečně potvrzena , a  my tuto chvíli všichni oslavíme tichým souzněním.

Pojď už jsme  skoro zde. Vidíš tu krásu...

Ale co to ??  Jak je to možné ..vše se rozplývá, vše hyne...Nicota  přebírá moc...co se to děje  s Tvůrci...co se to děje s květinami.

Jak  to ,že je  mé srdce najednou tak prázdné...!!

Slečno, a kdo vy vlastně jste??  A podívejte , vždyť jste bosa..

A proč ten divný stařec tak pláče a volá?  A co že to volá?? Nerozumím starče!

Nesetkali se?...