Sny - Co zmůže láska (kapitola 04)

“Zlato, to myslíš vážně, oni tě zajali?” zeptal se již potřetí nevěřícný král. Opět přikývla. “Ublížili ti?” Jeho nervy dnes velice zkoušely. Ještě jedna taková zpráva a úplně ztratí rozvahu. A potom neručí za nic, co se stane.

“Ne, poručila, aby mě pustili… Leoši, co s ní…” musela být obezřetná, v takovém stavu ho viděla naposledy, když se dozvěděl, jak se k ní její muž a jeho nejlepší přítel chová. Pohádali se a už neměli šanci se znovu udobřit. Její muž zemřel pár dní na to na válečném poli. Tehdy to byla nejhorší doba jejího života a ona na ni nerada vzpomínala. Bylo to velice těžké.

Sledoval její výraz. Ona se o tu dívku bojí, ale proč? Byla nepřítel. Nepřítel, ale také byla tak krásná a… nevěděl, co ho na ní ještě upoutalo. Připadala mu jako čarodějka a určitě tak připadala i jeho sousedovi. “Zlato, jdi ošetřit toho jejího ochránce, tedy laugerského kapitána.”

Nemá smysl se s ním o zajatkyni bavit, pomyslela si. “Ošetřit? Vždyť mi řekli, že nebyla prolila ani kapka krve.” “Nikdo nezemřel, ale kapitán byl… no řekněme, že se nehodlal jen tak vzdát.” “Dobře.” Odešla.

Už byla tma a on byl unavený, ale do stanu se jít neodvážil. Moc dobře si byl vědom, že až tak učiní, stane se ta dívka jeho milenkou. Ať dobrovolně nebo proti její vůli. Zlobil se na sebe. Nikdy nechtěl ženu jiného muže, ale tato byla výjimka. A to i když byla milenkou samotného krále Dobroslava. Jeho nepřítele.

Co udělá, až se dozví, že ji vězní. Vždyť chtěl tuto válku ukončit. Tak proč riskovat tím, že sousednímu králi vezme… koho vlastně? Kdyby ji sousední král miloval, jistě by ji nepustil se svou armádou na výzvědy, tedy on by to nikdy neudělal. Takže ji asi nemiluje… Proč mu jen musela přijít do cesty! Zlobil se sám na sebe za to, co udělá.

Když se tehdy dozvěděl, jak se jeho nejlepší přítel chová ke své ženě, nevěděl co dělat. Na jedné straně byla ona, kamarádka z dětství a na druhé jeho nejlepší přítel, též kamarád z dětství. Ale plést se do toho musel. Nemohl dovolit, aby jí ubližoval.

To je k smíchu. A co on se teď chystá udělat dívce v jeho stanu? Vzpomněl si na její oči. Bála se ho, ale byla velice silná. Měla svou hrdost. Nikdy se mu neodevzdá, pokud si to sama nebude přát. Nebo pokud neuvidí jiné řešení. Ale čeho vlastně? Musela pochopit, že by jí nedokázal ublížit. Nikdy nevztáhl na ženu ruku a nehodlal s tím začínat.

Nebo snad ano? Je hrozně rozzlobený a na té dívce si zřejmě vybije svou zlost. Neměl by k ní chodit, nenáviděl by se za to, kdyby na jí ublížil. Jeho myšlenky neměly konce, a když se konečně vzpamatoval, stál před svým stanem. Vešel ve chvíli, kdy se na obloze objevil první blesk. Opět bouřka.

Ležela v posteli a spala. Jak dokázala spát? pomyslel si. Jen tam stál a pozoroval ji, byla tak krásná. Ale proč se musel zamilovat zrovna do ní? Proč musela být milenou jeho souseda a nepřítele? V tu chvíli by ho dokázal i zabít za to, že měl pozornost této dívky. On si ji na ní bude muset vynutit silou. Neboť při pohledu na ni pochopil, že ji jednoduše nedokáže nechat být.