TO JSEM SI ZASE JEDNOU DALA..

On je ten prosinec,pravda.
A Vánoce za dveřmi.
Já mám prostě na tohle" štěstí".
Asi nevíte k čemu vlastně mířím.
Ani se nedivím.
Ale já vám to hned povím.
Tak,kromě toho,že se Martin někde zapomněl a Kačenka byla na blátě,což vůbec nenaznačuje kouzelný Vánoční čas,musím říci,že jakási tajemná síla,která se u nás každý prosinec zastavuje se opět ozvala,dá-li se to tak říci.
A ona ta tajemná síla,nebo jsou to nějací nezbední skřítci?,vždycky něco před Vánoci vyvede.
Teď určite víte kam mířím.
Jasně.
Její nejoblíbenější předmět je televize.
A tou to taky začalo.
Půl roku stará televize,sotva se vyklubala s plínek a já se s ní naučila zacházet,ke všeobecnému smutku upadla do komatu.
Prostě spí a nejhorší na tom je,že jsem někde dobře založila účtenku i se záručním listem a tak ji ani nemohu odvézt na bezplatnou zdravotní hospitalizaci.
Ach jo.asi budu hledat celé Vánoční prázdniny.
Dobrá,řekla jsem si.
Nechám tě spát a budu hledat.Máme přece doma ještě jednu televizi,takovou starou Veteránku,ale spolehlivou.
Má zkušenosti a vždycky pracovala ochotně a štěstím jen zářila když mohla být užitečná.
Ale ouvej.
Moje stará dobrá kamarádka zřejmě chytila nějaký virus,nebo si prostě ta tajemná síla řekla,že si zkrátka s námi musí užít trochu legrace a tak ji nakazila nějakou neznámou chorobou.
Její vždycky krásný a sytý obraz se začal vlnit a bylo na tom ostříleném děvčeti vidět,že je jí opravdu velice zle a že jestli ji okamžitě nezavezem na pohotovost tak to zkrátka nerozdýchá.
Vzala jsem ji tedy do náruče a odnesla do auta abychom neztráceli čas a přijeli včas.
Zdá se,že jsme to stihli na poslední chvíli.
Ale...jak jsem již nastínila,do třetice....to naše autíčko,říkám mu mazlivě Primus Formanů,tu infekci chytlo taky.
Božátko,přijeli jsme na Benzinu,za odměnu ho dobře nakrmili pětadevadesátkou a já chtěla nastartovat abychom mu dopřáli taky trochu toho odpočinku po celodenním lítání po Městě..
Wau,otočím klíčkem...nic.
Chlapče,co mi to děláš?
To si přece nezasloužím,a ty taky ne.
Tak naskoč prosím.
Ani ťuk.
Celá nešťastná jsem vylezla ven abych poprosila nějakého mužského o roztlačení,třeba to nebude nic vážného a rozjedem se.
Primus vypjal poslední síly které mu zbývaly a díky roztlačení ochotných rukou nás dopravil domů.
Bylo na něm vidět jak ho to mrzí a jeho potemnělá světla mě prosila abych se na něj nehněvala,že je to opravdu taky vážné a on už víc udělat nemůže.
Dobrá chlapče,jsi jediným dospělým mužským v téhle rodině,přece tě nenechám ve štychu,ty jsi pro mne taky dělal všechno co jsi mohl když jsem potřebovala.
A přiznejme si to zodpovědně,jsi pro mne hochu vážně nepostradatelný pomocník.
Naše rodinná přítelkyně mi pomohla sehnat číslo do ordinace jednoho velice šikovného opraváře a protože Primus už cestu nezvládl,museli jsme ho odtáhnout na laně.
Když jsem odcházela tak na mě stačil ještě uličnicky mrknout,abych neměla strach,že to zvládne a určitě až si pro něj zítra přijdu bude zase v plné síle a připraven i na ty nejsložitější úkoly.
Já odkráčela přímo do práce,tam se mi tedy zrovna taky moc nedařilo,ale to je zase jiný příběh.
No přežila jsem ten nešťastný den a navečer jsem se dozvěděla radostnou zprávu,že Primus může na druhý den odjet s plnou parádadou.
Podle pana opraváře měl odlomeno ukostření motoru a to nám způsobilo takové potíže.
Ale chlapec je už prý v naprostém pořádku a těší se domů.
A tak jsem si oddechla.
Ještě čekám jak dopadla naše Veteránka.Nováček,naše miminko,bude muset bohužel počkat až do doby než se mi podaří najít ten záručák,ale jestli je nenávratně ztracen tak poputuje do nejbližšího zdravotního střediska a budu jeho léčbu vzít na svůj "zdravotní průkaz".
Jen doufám,že si ta tajemná síla i se svými skřítky užila u nás už té legrace dost a odešla zase někam jinam.
Tak vám přeji hezké těšení na ty Vánoce,a nenechte se utahat,to je právě pro tyhle tajemné síly ta správná živná půda.