Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMávnutí rukou
Výběr: Print, a2a2a
12. 12. 2006
14
17
2064
Autor
poletik
Někdy mne zapálí stará jizva
ve tvaru zdviženého obočí,
uložená jako noční košilka
hluboko, na kost, na noc, pod polštář.
Poškrabu si ukazovák palcem. Tvář
nechám projít u zrcadla zapomenutím
zaklesnutým ve vzpomínce,
zarecituji:
svoje básně...
ve tvaru zdviženého obočí,
uložená jako noční košilka
hluboko, na kost, na noc, pod polštář.
Poškrabu si ukazovák palcem. Tvář
nechám projít u zrcadla zapomenutím
zaklesnutým ve vzpomínce,
zarecituji:
svoje básně...
17 názorů
mořský koník
24. 01. 2007
Pozorovatel: Čeština je krásná
K básni:Asi mám malou slovní zásobu, jelikož a protože netušim, jak mám svůj dojem přesně napsat. Je to takový, takový, takový. Moc hezký vyjádření patrně momentálního pocitu. Takový o ničem.
Na tvých věceh, a tato není výjimkou, se mi líbí, jak hravost a duchaplnost jdou ruku v ruce. Tady je to zřetelné v první sloce, stará jizva a zvednuté obočí, a stejně není kam utéct.
Ve druhé sloce je to obdobné, souběžně běží jakási mimika a její příčina, a závěrem, alespoň, jak tomu rozumím já, se poctivě přiznáváš ke svému já se vším všudy. Žádný nářek, jen život sám.