Větvička

Větvička

jsi ta křehká, že se tě bojím dotýkat

 záříš všemi barvami podzimu

tvá něha mě snad očarovala

dokáži se na tě dívat celé hodiny

sleduji jak si pohráváš s větrem

 jak mu nasloucháš a do rytmu pak tančíš

lístečky se na tobě lehounce pohupují

dešťové kapky rázem z nich opadají

 tvé sestry se k tanci přidávají

 to je  krása co nelze popsat slovy

 Za nedlouho je tu mráz,  uzamkne tě do své moci,

zimou se mi budeš třást , já však nepřestanu sledovat

tvou něžnou krásu ,tvé ladné pohyby

tvé trpělivé čekání, na další ročního období.

Unavená a mrazem silně oslabená

se vydáváš na pospas přírodě

zda dočkáš se jara to nevím já ,ani ty

  snad ví to strom, co chrání tě a drží v obětí