Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seA zakousla se do jablka umytýho ve špíně jejího těla
Autor
woman_who_fell_to_earth
Krajiny za oknem se nikdy nezmění, ani domy, ani žižkovská věž, která v noci červeně bliká a připomíná mi Empire State Building.
Ani to zrcadlo se nikdy nezmění, zrcadlo LOTS, přilepený nakřivo, který může vyvolat rodinnou hádku. Viděla jsem v něm svý smutný oči, svý šťastný oči, oči plný bolesti, doširoka rozevřený, posedlý.
Všechno se změní, jen já, zrcadlo a žižkovská věž zůstaneme stejný. Zrcadlo se rozbije, jenom já a věž zůstaneme na svých místech, připoutaný k zemi, připoutaný kořeny.
Její kořeny: z oceli, dobrovolná oddanost, služba lidu; nebylo by těžký je zlámat.
Moje kořeny: nechtěný, neviditelný. Moje oči: upřený na jedinej bod, posedlý svobodou.