Kabát se nemusíš má lásko převlékačů, prozatím

kůzle je na zemi, mezi oltáři, lháři a třemi králi

zvesela na piáno stále stejnou písničku

již bratru dva tisíce let

velikonoce, dlouhé propité

v zákristiích s bečkou piva, štěnětem vína,

mozkem netopýra

ve spirále zatemnění, slunce, zatemnění

sestro od sv. Františka

opírám se o sloupoví katedrál

libě občan na flétnu

za mostním obloukem

jsem se k němu přiblížil a naslouchal

jak krásné tóny z Daliborky

vyluzuje

si panna na břehu své střevíce

rozkoše,  roky

imaginace

gigantické glorie

rypákem v zemi

kouzlo v rukách trhu, trhovců, učenců

s obnošeným šatstvem, obrácených kabátů,

bot

po obratlovcích

kvality života

a věnců na hroby je zatím dost

však zítra možná přijdou naposledy

zástupy

i řady