Zpověď

Kde leží hranice mezi rozumem a šílenstvím? Mezi vírou a fantazií? Tenhle týden jsem si sáhla na dno, moje psychika rotovala vzduchoprázdnem a já byla hluchá i slepá k radám a ujištěním ostatních lidí. Chvíle euforie se střídaly s dlouhými pasážemi beznaděje, polovičního šílenství a neuvěřitelně bolavé fantazie, kterou jsem si však sama přivolávala a mučila jí své tělo i duši. Duši..duši jsem si rozdírala do krve, snad podvědomě po tom toužící, ale zároveň příšerně trpící a trápící své okolí. Spoustu lidí jsem otrávila, dost znechutila a svým nejbližším i ublížila, zkazila jsem jim svátky. Zničila jim náladu…zkazila jsem ji i sobě. Utápějící se  v pachuti tragických vizí zničeného života, zneužité osobnosti a nejčernějších myšlenek, které mi nikdo nedokázal vyvrátit. Poznala jsem svoji neuvěřitelnou slabost, jež mě už delší dobu sem tam sužovala, ale teprve teď zaútočila plnou silou. Nešlo to..reálné uvažování mě opouštělo a když zrovna přišlo, nedokázala jsem se z něj radovat, neboť mi bylo jasné, že za pár hodin zase bude konec. A ze mě se stane utrápená troska s mrtvýma očima a otrávenou myslí…není nic horšího než když se člověk vědomě tráví. A nedokáže nebo nevěří v dobrý konec. Možná proto, že jsem zažila už moc špatných konců..a teď, když je všechno jakž takž dobré (ťukám si na zuby, abych to nezakřikla) se v mozku usídlila myšlenka nešťastného, pokaženého života. Že mě ovládne bezpráví a podvod, stanu se obětí z pořadu Na vlastní oči, nebo Občanské judo. Zničím rodinu, zničím sebe…zničím, zničím, zničím. Neviděla jsem déle než 2 dny vpřed.

Co se mi stalo? Minulý týden jsem na jedněch hudebních stránkách sledovala klipy a objevila se mi tam anglická kolonka Jsi 999, 999. návštěvník – vyhrál jsi! Já na to klikla…tam, že jsem vyhrála 10 000 dolarů a adresa. O.K. Považovala jsem to za součást poměrně seriozních hudebních stránek, napsala adresu, klikla…a objevilo se červené upozornění, že mám odstranit háčky a čárky. Odstranila jsem je z příjmení..pak ještě z města. Vidím to před sebou. O.K…pak jsem klikla – registrováno. Budiž…po chvíli jsem se podívala na mail a tam něco, z čeho jsem znejistěla a pochopila, že jsem vážně asi nevyhrála – spíš se stala součástí nějaké hry, nebo skupiny. Mail, kde jsem neklikla (naštěstí) na nic a zakončený nějakým ,,srdečným“ Kevinem a adresou P.O.Box to a to, jsem ignorovala. A žila v představě, že když jsem neklikla na aktivizační místa v mailu, prostě si mě nepotvrdili a dají pokoj. Druhý den – pondělí – ve škole…přišla mi nabídka k nějaké hře. Hraj pro tento den. Vykašlala jsem se na to a e – mail vymazala. V úterý mi přišla gratulace, v níž se psalo, že vyhrál kdosi z Francie, pod tím seznam dalších výherců, střídavě vyplacených, nebo řešících se. Mezi těmi druhými jsem byla já – jméno asi u 3 částek, zhruba od deseti melounů po nějakou tisícovku. Ovládla mě příšerná paranoia, že po mě budou chtít onu částku vyplatit. Že, když jsem se zaregistrovala, stala jsem se právoplatnou členkou jakési hrůzné zvrhlosti, která mě zničí, zničí, zničí…Úterý proběhlo jak ve zlém snu. Odpoledne i noc jsem prospala v obavách a nepředstavitelné hrůze. Ve středu ráno – ihned ke školnímu počítači – opět nabídka ke hře. Hraj pro tento den. Trochu se mi ulevilo, asi na 5 minut, nicméně pak ten samý kolotoč. Za pár hodin jsem zašla za angličtinářkou a pověděla jí o mém trápení. A ona, že pokud jsem nic nepodepsala, nebudu nic platit a ať to rovnou mažu, že lidé někdy vymýšlí příšerné chytáky. A to, že mají mou adresu neznamená, že mi můžou něco udělat. O.K..zase minutky klidu. Nicméně jsem napsala rychlou odpovědí, ať si mě laskavě vymažou – odpověděl automatický mail, co prý si přeji. V kolonce ostatní problémy jsem je prosila, ať si mě vymažou a nechají mě být. 2. den ráno…jednak odpověď, že jsem si upsala nebo předplatila posílání výsledků a pak zase bombastická zpráva o tom, že mé jméno bylo na listině 3x. A taky jsem vyhrála přes 7 milionů dolarů – pak jsem se hrozila, jestli tam bylo he nebo you, ale bylo tam you. You awarded..no tragédie. Zase hotovo..nedají mi pokoj. Letěla jsem za učitelkou výpočetní techniky..a ona, ať to mažu, že se jedná o klasický psychický nátlak (to předplacení) a tamto je také hloupost. O.K…zase chvíle klidu. Ale začaly představy o tom, jak někdo zfalšuje můj podpis na smlouvě, že mi přijde podepsaný šek, abych vyplatila zase x milionů…že mi někdo vybere exekučně byt. A odpoledne – jela jsem ve čtvrtek totálně hotová domů – jsem ke kamarádce prohodila Vždyť vlastně nemají mé rodné číslo..a adresa mohla být totálně smyšlená.  Jen jsem si ublížila..začala mě pronásledovat šílená myšlenka, že jsem tam rodné číslo napsala, případně, že si jej zjistí…a ta mě střídavě pronásledovala dodnes. Byť jsem ve čtvrtek odpoledne na stránkách opět vyhledala onu registraci (opět pod kolonkou – jsi 999,999 návštěvník – vyhrál si) a viděla, že tam byla k vyplnění jen adresa. Vsugerovala jsem si, že během týdne registrační formulář určitě změnili…nebo, že jsem pak ještě něco klikla a vyplnila, byť i teď vím, jak jsem byla ráda, když mi po 3. opravě čárky naskočilo hotovo! Po tom 1. mailu jsem vše považovala za hloupost z které si mě vymažou, když nezareaguji a zatím se z toho stala moje nejhorší noční můra. V pátek ráno mi přišel mail už rovnou do spamů – prý Nutná odpověď…nečetla jsem, ale už ten titulek mě vykolejil a já zas jak šílená psala mail učitelkám a odpoledne letěla za bratrancem. Ten se vyzná – a řekl mi to, co ostatní. Že je to klasika a pravděpodobně trik, jak se dostat k účtům lidí, nebo prostě klasická spamovka. A, že jediný průšvih je, když někam vyplním číslo svého účtu apod. Nebo heslo a login (mimochodem ten mi přidělili oni – nějaké číselné kombinace. Takhle prý na síti využívají hlavně starších lidí, kteří si všude vyplňují jedno a to samé a pak se jim snaží dostat k účtům..byla jsem klidnější. Chvíli…večer jsem šla s kamarádkou posedět a už ve dveřích klubu mě přepadla šílená myšlenka – napsala jsem tam své rodné číslo. Zneužijí jej..mezinárodně hledaný zločinec..převedou na mě miliony dolarů a já je budu 3 životy splácet. Nikdo mi nepomůže..právo..nikdo. Nikdo mi nebude chtít pomoci, vždyť to svinstvo je až z Ameriky…vypila jsem malé pivo a letěla domů…domů..domů…Neměla jsem pokoje. V sobotu ráno to šlo..kouknu do spamů..tam v titulku, že zkouší (dá se to však také přeložit jako soudí) něco ohledně splacení nedořešeného šeku..a já zas byla na prášky. Psal mi kámoš. Jak to všechno rozesílá automat, že P.O.Box je pro tohle běžná věc (vlastně ta ,,firma“ nemá sídlo) a jedná se o tu samou věc, jako když vám poštou chodí ,,zázračné výhry“(kde seženou vaši adresu, když nejste ve Zlatých stránkách?“) A buď v klidu holčičko..pak mě začal strašit elektronický podpis..proboha co je to zač? Nepoužije to někdo? Ne, nemám ho ověřený..neboj holčičko…ale já strach měla. Nejedla jsem. Nežila jsem. Nepřemýšlela. Dokázala jsem jen sedět jak ve snu…a včera jsem si zadala žádost o zrušení mailu, nechodím na něj, přesto nebylo pokoje. Stále mě strašilo to rodné číslo – včera mě bratranec zase uklidňoval Vykašli se na to, jenom strach..vím, co dokáže strach Šári..neboj. Nikdo ti nic nemůže..podívej se ke mně do mailu, kolik podobných věcí se mi tam válí. Večer jsem byla v klidu…vykouřila jsem 2 cigarety, dostala menstruaci a strach přičetla hormonálním změnám a cítila se jak king. Doma jsem padla jak podťatá a spala. Jenže ráno, dneska ráno to začalo znovu. Naši už byli vzteklí, sestra taky, zvlášť proto, když i jí den předtím několik kamarádů odepsalo, ať se na to vykašlu. Ve městě jsem se držela..pak jsem čekali frontu na myčku..a já myslela, že jsem se zbláznila..zbláznila. Hrůza mi vířila v hlavě, totální beznaděj vůči níž jsem se nedokázala ubránit. Každé slovo rodičů nebo sestry řezalo jak ostnatý drát. A já se rozbrečela – rodiče křičeli, že prý se kvůli takové volovině zblázním, totálně zešílím, neudělám školu a skončím v Bohnicích, ať se vzpamatuji..sestra bručela, že jsem trapná. Ale já nemohla, nemohla, nemohla..pak jsem usnula. A odpoledne prožila zas tak hnusně. Štědrovečerní večeře..snažím se myslet logicky. Kapr mě tlačí, zas nejsem při své obvyklé chuti..kdy jsem naposledy byla? Beznaděj, hrůza, černé myšlenky, zneužití rodného číslo, zfalšovaná smlouva…Šári – říká Jarda – dají pokoj, pošta z Ameriky je drahá. Šári – říká Snipe – vykašli se na to, řídí to automat, blbne lidi právnickými pojmy, nemají sídlo, většinou týpci odněkud z Lybie, které nikdy nikdo nedohledá – Kevin..typicky americké jméno. P.O.Box..rodné číslo. Snažila jsem se..a dárky zase rozbalovala jako ve snu. Záblesk rozumu..a pak zas dusivá tíseň. U mámy jsem vzlykala..když jsem rozbalila ten balík krásných dárků..sáhla jsem si na dno mami…Šári vykašli se na to..sestra zase bručí…prý jsem blázen a trapná k tomu. Před chvíli se o mě bavili s babičkou..baví se tak klidně. Teď vím, že jsem žádné rodné číslo nenapsala..proč? Do adresy? Ale za chvíli zas určitě začnu pochybovat..nebo ne? Nevím, nevím, nevím..tisíckrát jsem o tom mluvila a tisíckrát přemýšlela….teď vím, že jsem tam žádné rodné číslo nepsala. Proč do adresy? Formulář jsem viděla 2x!!! Pochybuji, že během týdne ho změnili…Nevěřím..nebo nechci věřit ve zlepšení, abych se zas nezklamala…co mám sakra dělat? Chci klid..klid..klid. V životě jsem nemyslela, že mě něco takového tak poničí…nikdy bych nikam rodné číslo nenapsala. Z paměti ho ani neznám…a vím, že to odpoledne jsem dokladovou vyndala jen 2x..přendala jsem ji z krosny do kabelky…zase začnu pochybovat. Bojím se toho..bojím se sebe? Asi ano..ano..ano..bojím se sebe. Přestanu si věřit..zase si vsugeruji..ne to není pravda. Tohle nebyla chvíle rozumu, ale jen něco, co jsem si vsugerovávala pro klid vlastní duše..hloupé lidi stihne trest..nic jsem nepodepsala..zneužít se dá všechno…

Co tomu říkáte? Tohle nepíšu z literárního popudu, ale z čirého zoufalství. Neviděla jsem jiné východisko, než všechno sepsat a dát lidem přečíst. Omluvte chyby..omluvte nepřesné formulace..jinak nejsem tak špatná, ale nyní mi slova tečou z prstů. Začala jsem klidně, ale teď se ve mně zase něco tříská. Jedná se o nějakou hloupou tipovací soutěž – myší tipujete čísla – viděla jsem to na těch jejich oficiálních webovkách, když jsem hledala, co je to za svinstvo. Pravděpodobně se přihlásíte – pokud jste registrovaní – a hrajete. Pak vám to určitě napíše, že jste vyhráli – tak jako mě, byť jsem to v životě netipovala – a dostanou se k vašemu účtu. Nebo po vás budou něco chtít. Za registraci prý po mě nikdo nemůže nic chtít..vymažte si mě, vymažte, vymažte, vymažte..všichni kolem mě mají rozum. Všichni se mi snad i smějí..jen já se topím. A nevěřím..doufám, že věřit začnu. P.O.Box – nemají sídlo. Nikdy jsem nic nepodepsala. NEMÁM elektronický podpis. To, co posílají je nezákonné. Mají jen mou adresu – proč bych měla tenkrát v přesvědčení, že chtějí jen mou adresu vyplňovat něco jiného? Do adresy rodné číslo? Proč? To říkám teď..teď..teď. Dávejte si na to pozor lidi, prosím..to jsem magor, co? Jsem klidná, skromná, věřím snad pořádně už i v Boha..jen ať mi dají pokoj..ať dosáhnu klidu..moje běsy....ještě jednou se omlouvám, ale jiné východisko nevidím.