Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seprosba
26. 12. 2006
10
18
3201
Autor
Amiška
Zase brečím u kávy
počítám tmu
prsty se dotýkám mých snů
jaktože mi samota jde tak dobře??
a najednou je to tu zase
dýchám přerývaně
vykašlávám krev
a než vyzvracím všechny vnitřnosti
namaluju si řasy
vystínuju víčka
a rozetřu make up
aby opět nikdo nic nepoznal
počítám tmu
prsty se dotýkám mých snů
jaktože mi samota jde tak dobře??
a najednou je to tu zase
dýchám přerývaně
vykašlávám krev
a než vyzvracím všechny vnitřnosti
namaluju si řasy
vystínuju víčka
a rozetřu make up
aby opět nikdo nic nepoznal
18 názorů
ten pocit dost dobře znám, líbí se mi to:-)..teda jako ta basnicka, ne ten pocit...
Paráda.. Znám ten pocit, který je tu skvěle vyjádřený. Je to sice zlo, takové chvíle, ale myslím, že je v tom kus "cesty".
* *