Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senechápu
27. 12. 2006
12
18
3014
Autor
Amiška
čas je relativní
a já tu stojím zase
a těžce
nechápu
jako by se to nikdy nestalo
jako bych tu nikdy nebrečela
jako bych se tu nikdy nesmála
hledám
touhy sny naděje plány lásku
někde tu přece musím být
vepsaná do stěn
zvoní
a já mezitím
pevně vážu vzpomínky do balíčku
s nápisem
NEDOTÝKAT SE
a já tu stojím zase
a těžce
nechápu
jako by se to nikdy nestalo
jako bych tu nikdy nebrečela
jako bych se tu nikdy nesmála
hledám
touhy sny naděje plány lásku
někde tu přece musím být
vepsaná do stěn
zvoní
a já mezitím
pevně vážu vzpomínky do balíčku
s nápisem
NEDOTÝKAT SE
18 názorů
Vzdálený_hlas_moře
01. 04. 2007
no jasně.je to tvůj názor, ale já to jinak napsat nemohla, protože to tak cítím
to Norsko:dík:)
nikdy, naděje, láska,
+ brečet & smát se mi přijdou taky dost ošoupaný - takový jako že v tom neni nic novýho, nic, co by zaujalo nějak výraznějc ..
bylo by fajn, kdyby bylo jasný, kde to je - takhle jde jen hádat + docela velký slova - ale - to já jen tak přemýšlím, proč se mi to nelíbí - nevím - nějak na mě nesáhla ..
ale - třetí strofa je pěkná - to ju
nehodnotím
nemůžu bejt
subjektivní
tady
mně
nemožně
vadí
to
těžce nechápu