V pokročilé hodině...

Na zadýchané sklo

si občas prstem kreslím

maluju klíče od snů

a slova bez rýmů

a sem tam se i štípnu

zda spím a nebo nespím

a nemíjím svou cestu

teď v tuhle hodinu

kdy ptáci černých křídel

si sedli na parapet

skrz okno na mě hledí

s tou moudrou vážností

a z těch bezedných vřídel

jsem zneklidněla krapet

co v jejich očích sedí

s takovou nahostí

já pod pohledy taju

mé kry se rozpouštějí

a odplouvají k moři

až k bájné Atlantis

když se sny si tu hraju

a nepiju a nejím

v tom nekonečném hoři

.

.

tvořím

.. ztracený mys ..