Podle nosa poznáš kosa

...

Ne všechno, co napíšu v depresi , musí být nutně geniální. I když by bylo fajn, kdyby bylo. Aspoň bych si pak mohla říct, že jsou k něčemu dobrý. Že jen tak nevyhazuju čas. Že když už živořím, tak něco vzniká, něco co je třeba někomu k něčemu dobrý, Jenže ono asi není, ono asi nic z toho co píšu ve skutečnosti není geniální, ale nemyslete, že s tím skončím… To ne, mě obtěžuje ten stav, ve kterém píšu - tak budu obtěžovat, tím, že to vnucuju ke čtení. I když to stojí za prd, i když není s čím se chlubit. Já mám všechny ty řádky ráda, ale je mi jedno jestli skončí ve stoupě, nebo ne. Je mi to jedno, protože vím, že přijdou další. Další a další deprese s více a více řádky. Ach, jaký bych měla pocit zadostiučinění, být povinou četbou studentů. Jako Edgar Allan Poe. Budu mrtvá a budu se smát všem těm hypotézám, proč že jsem to napsala, teoriím existencializmu nebo snad jen hluboké životní ironii pramenící z mé latentní homosexuality??? Proč to píšu? Protože občas toužím ubližovat lidem. Chci aby jim běhal mráz po zádech, aby se v tom všem viděli, aby se styděli. Sami za sebe, za to, že to nedokážou formulovat… Za to, k čemu mě tenhle svět přivedl. Pokud budu dalším příšerným maturitním tématem, těžko někdo uvěří, že jsem bývala jen nešťastnou holkou, která se čas od času ocitla sama s tužkou a papírem… Ne, určitě budu aspoň lesba, nebo transvestita, nebo schizofrenik. Jaj! A nejsem náhodou? Co já vím, třeba jsem to všechno. Homosexuální, schizofrenní trasvestita. Těší mě! Nic z toho, co píšu není geniální. Já nejsem geniální. Jsem úplně normální. Ale přiznává se to těžko. Možná bych byla raději výše uvedeným individuem, ale za to geniálním, spíš než touhle normální, pubertální, zdeptanou a, v lepším případě, průměrnou osobou, kterou opravdu, jak se zdá, jsem. Ale tomu stejně nikdo nebude, a nebude chtít, věřit, když už se o mě bude muset učit. Měla jsem přetěžké deprimující dětství, jestli chcete. Za celý svůj krátký život nevyřeším svou sexuální identitu. V mých dílech se stále budou odrážet otázky: Žena nebo muž?, Být či nebýt?? , Dámské nebo pánské???. Při popisu růstu trávy budu vlastně skrytě řešit otázku délky svého potencionálního údu… Ale hlavně, že vás to bude bavit. Já se budu tak smát!!!! A co když najdete tohle? Ano, již v mládí si uvědomuji svou genialitu ale díky neustálé pedantské nespokojenosti se srážím na průměrného pisatele deníku… Hlavně, když podle rozboru mých děl, nepřijdete na to, že mám křivej nos! To by byl průšvih! A taky malý prsa… Jedna, nebo dvě operace a přestanu s tím - no nebyla by to škoda? Byla! Při pomyšlení, kolika maturantům můžu ublížit! Křivej nos. Jo, tak to prostě je. To je moje tajemství. Kvůli svýmu nosu jsem tak dobrá! Zní to arogantně? Ne, vůbec to není arogantní - pochopte: Pokud skončím, tak jak říkám, bude toto dílo jen důkaz mého předurčení, důkaz mého přesvědčení a jeho nesporné správnosti. A když ne, nebude to nikdo číst, takže se nic nestane. Můžu se vychválit až do nebes…… Sorry, nějak nemám náladu.

---