Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBráško...
Autor
Falka
Tvé monology o bolesti
zní zkušeně a je tvé štěstí
lehávat jimi na ženě
(navzdory živým v Kateřinské
umírá další z vezdejších
je špína fraška stud Je hřích
po bradách hustě stéká Rýnské
mokrá prsť chutná po pláči
jsou plny prachu sýpky mlýnské
úlomky kostí v koláčích...
Trápí tě zima která čiší
z těch nedůstojných odchodů
je zmarné ptát se na vodu
když poloprázdných vinných číší
rej maškar v divém průvodu
zdali se blázni chvíli ztiší...
smrt stlouká kříže za chodu
Pravíš jsme tu jak u divadla
nehodní hosté cizích rolí
kterým se barva z masek drolí
opona na zem nedopadla
chutnáváš pu-Eerh špetkou soli
klišé ti zírá do zrcadla
smýt obraz z tváře že prý bolí
že smrt tě tíží síra slin
žízeň tě trhá svírá hlad
že všeho je už akorát
a do vršena míra vin
že sotva síla je vše vzdát
jen zatlouct další ostrý klín
a v klínu těla umírat...)
A tím se jí do klína spouštíš
na bedra kladeš víc než vážíš
vydíráš kůži - drží - pouští
tvrdíš jí že ti tohle stačí
že stejně není nic než pád...
chceš dávat prý jen málo brát...
na jejím nahém těle svačíš
svým bolem dobýváš ten hrad
klid těla, které k tobě kráčí
tišit tvůj hlad tišit tvůj hlad
Jsi bráška, máš ji přece rád
dlouho - mníš - lze v ní spočívat?