Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePojď, světy čekají
Autor
hanavka
Jednou jsi mi naznačila, že láska a nenávist mají stejný začátek, pouto i konec. Víš, byla jsem moc malá, když jsi mi začala vštěpovat všechny své jistě užitečné rady. Nevím, proč tomu tak bylo. Asi jsi se o mě vždycky příliš bála, protože jsem ti ukazovala světy, které žijí ve mně samotné. Nikdy jsi se neptala, jen jsi zavírala oči a já často nedokázala číst v obrazech, které za nimi proplouvaly.
Někdy mi bylo do breku, když jsme se vydaly na dlouhé poutě po stopách dánských rytířů a zlomených srdcích mladých pannen čekajících na svůj osud v rouchách Venušiných.
Jindy jsme se celou dobu smála, zejména tehdy, pokud se mi trpaslíci motali pod nohama a usmívali se na mě velkodušní elfové z bájných království, kde výsostné postavení nesla příroda.
Někdy bych si přála být také tak moudrá a jindy naopak zcela neovladatelná. Všechen střet protikladů, co mě odjakživa provází je tvým dílem a já si nejsem jistá, zda vše, co si ukazujeme v mých snech je správné.
Víš, všechna ta krása, kterou bloudíme je jen únikem od té pompéznosti dnešních dnů, které se zcela staly pány našich srdcí a vedou nás mnohdy tam, kde ukane pár slz a touha zmáhá dobré duše natolik, aby propadly světu konzumentů a po nějakém čase si v něm začali libovat.
Není škoda, když opomíjíme to, co v nás zasela prapůvodnost? Příroda nás všechny stvořila a my si z ní bereme tolik, kolik lev od gazely. Nenecháme jí jediný prostor a trháme ji přímo od srdce.
Jistě, máš pravdu, nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, ale jedou na to přijdeme.
Všichni.
Pojď, půjdeme spát. Vydáme se s klidem tam, kde sníh zvoní o hrany krápníků a dětský smích se raduje z příchodu královny Zimy. Pojď, má Fantazie, světy čekají...