Edý Hranostaj

Mladý kluk sedí u televize, kouká se na film Střihoruký Edward. Z filmu právě běží scéna, ve které Edward stříhá zběsile stromy. Mladík se zasněně kouká a usmívá se, v rukou také drží nůžky a něco vystřihuje z většího kusu tvrdého papíru. Pomalinku se mu pod rukama rýsuje velké písmeno S. Když dostříhá, okoukne svůj výtvor a podívá se vzhůru na stěnu. Na ní visí plakát Supermana, ten je vyfocen tak, že dominuje hlavně ono supermanovo písmeno S na jeho hrudi. Je to fotka z prvního dílu Supermana s hercem Christopherem Reevem.

Do ticha místnosti, zní jen televize, respektive Edward.

 

 Kluk vychází jednoho ze vchodů velikého panelákového domu, jednoho z mnoha na velikém sídlišti.Vyjde před dům a rozhlédne se, je oblečen do teplákové soupravy s nádechem modré barvy, na zádech má sichrhajckou připnutý delší různobarevný ručník a na prsou vystřižené písmeno S. Na sídlišti je docela prázdno, kluk se pyšně rozhlíží a kochá se nechápajícími výrazy na tvářích kolemjdoucích lidí. Pokouší se neobratně, ač roztomile napodobit postoj z plakátu.

 Po chvilce se odhodlaně rozejde, směrem k menšímu kopci, nakupené hlíně, nacházející se na okraji sídliště, sousedící s kravínem. Kluk prochází sídlištním komplexem a pomalu se k němu připojují děti, přibližně stejného věku jako je on sám. Holka se psem, děti hrající si na písku, děti hrající si s míčem. Pomalu se za ním utváří zástup, někdo se usmívá, někdo vykuleně kouká. Kluk se ohlídne a usměje se. Pozvolna se blíží ke kopci, děti začínají být hlučnější, jeden hodí po klukovi míčem a trefí se do hlavy. Míč se však jen odrazí pryč a kluk dělající jakoby nic, pomalu stoupá na kopec. Zástup zůstává stát pod ním. Když vyleze nahoru, rozhlédne se. V pozadí jsou vidět pasoucí se krávy a světle žlutý kravín, před ním se rozkládá moderní sídliště s hranatými budovami. Kluk dominující na vrcholu kopce se koukne na obecenstvo stojící pod ním, potom se rozběhne a skočí. Děti vzhlédnou nahoru a udiveně koukají, jejich pohledy sledují něco, co se nejprve nachází nahoře, ale pochvíli se jim hlavy začnou sklánět a je poznat, ze onen objekt klesá dolů, až se jejich pohledy zastaví na zemi. Všichni koukají se skloněnou hlavou. Udiveně sledují něco na zemi před nimi, po chvilce se začnou ti v popředí usmívat, zvedne se vítr a je slyšet škubající se látka a jednomu z diváků přistane na obličeji špinavý ručník.

 Muž v prosklené kanceláři, nápadně podobné americkému stylu těsně se k sobě lepících průhledných kancelářských buněk, zasněně kouká na fotku v novinách, která hlásá blížící se premiéru nového dílu Supermana: „Superman se vrací“. Do kanceláře vejde další muž, podle vzhledu nadřízený a vytrhne zasněného muže z bloumání.

 šéf: „Hele Edý, jak dlouho mám čekat na ty kopie?“
 Edý: „Ehmm, omlouvám se, šéfe, hned to bude, jen sem se tady nad něčím zamyslel…“

Šéf odejde a Edý začne sbírat nějaké papíry ze stolu do úhledného komínku, který si vezme do rukou a odejde z místnosti na chodbu. Vše dělá zcela automaticky. Vypadá jako zapřažený stroj, který vůbec nepřemýšlím nad tím, co dělá. Jde po chodbě se skloněnou hlavu, když dojde nakonec automaticky zatočí, aniž by se podíval kde je a kam jde. Míjí se s lidmi, kteří se chovají zcela stejně jako on. Každý jde po své straně chodby až to připomíná spíše silnici s autama. Edý dojde do místnosti s kopírkou, kterou automaticky zapne, automaticky do ní naslepo strčí papíry a automaticky začne kopírovat. Má zcela nezúčastněný výraz, který jakoby ani nepatřil žijící osobě. Kouká se otevřenými dveřmi na chodbu, kde proudí ostatní zaměstnanci a vykonávají vše se stejnou samozřejmostí jako on. Poodhaluje se nám život v ostatních kancelářích. V jedné si zrovna někdo vaří kafe, zalívá hrnek vodou a poté pije. Vše zcela automaticky. V druhé někdo píše něco na mobilu, ale ani se u toho nedívá na displej. V další zrovna čistič oken myje okna, ale jakoby to ani nebyl člověk, jako spíše naprogramovaný stroj na mytí oken. V jiné kanceláři souloží šéf se sekretářkou, oba jsou duchem někde jinde, ani jeden si to neužívá, jako dvě neorganické bytosti. V další zase někdo píše na stoji, ale kouká se zcela někam jinam, jakoby ani jeho ruce nepatřili k němu. Edý kopíruje a u toho přemýšlí.

 Edý: „Někdy si říkám, že člověk po třicítce ani nepotřebuje vidět. Taky by mě zajímalo, na co by se měl člověk pořád koukat… od doby, kdy trefím ke kopírce poslepu, pro mne zrak ztratil smysl …“

 

Do reje pracoviště vejde z cinknuvšího výtahu slepec o bíle holi a v černých brýlích. Rozhlédne se – instinktivně, ale hned poté začne naslepo máchat kolem dokola tou svojí holí a je očividně nespokojen a na nesprávném místě. Pomalu se rozejde, ostatní kolem něj proudí, jakoby tam ani ten slepec nebyl. Projde kolem místnosti s Edým, ale ani ten si slepce nevšimne. Jakoby byly všichni okolo stejně slepý jako on. Při všem tom tápání nechtěně vrazí do kolemjdoucí sekretářky- ta co souložila se šéfem a té následkem toho spadnou šaty. Žena se začne zběsile zakrývat a dělat povyk, ale poté si uvědomí, když se rozhlédne kolem, že se na ni nikdo nedívá, že si ani nikdo nevšiml, že se něco stalo a že je všem putna, to že je na veřejnosti odhalená. Každý si hledí své práce a člověk, který to způsobil je vlastně slepý. Žena se blesku rychle uklidní, v klidu si oblékne šaty, popadne papíry, které předtím nesla a opět se zařadí do dění. Slepec, aniž by si byl čehokoli vědom se nakonec dobelhá k nouzovému východu označeného zelenou cedulkou „exit“ a neobratně se prodere dveřmi ven. Edý stále kopíruje, když v tom si najednou všine, že ze dveří (to že do nich před chvíli vešel slepec ovšem neví) vyjde malej kluk s ručníkem připnutým na zádech a barevným vystřiženým písmenem S na hrudi. V podstatě je to ten samý kluk, který byl v úvodu tohoto scénáře. Ovšem, než se Edý vzpamatuje klučina je již pryč. Edý zapomene na kopírku a vydá se ono dítě hledat. Pomalu se plíží chodbami, ale pokaždé se něco mihne v jiné části areálu, než kde zrovna Edý hledá. Vypadá to spíše, jakoby si s ním ten kluk hrál na schovávanou, ale ovládal nadpřirození schopnosti, takže by se dokázal strašně rychle přemisťovat. Skoro jako takové superdítě. Nakonec se Edý dostane opět k místnosti s kopírkou a uvidí tam toho kluka jak se po ní válí břichem na skle. Z přístroje vylétávají kopie klukové hrudi, nebo spíše supermanovského znaku. Edý se vrhne ke klukovi a strhne ho z kopírky.

 

 

Edý chytne kluka za ruku a začne ho násilím táhnout pryč z místnosti. Kluk se ještě natáhne ke kopírce a vezme si jednu z kopií své hrudi. Vyjdou na chodbu a dají se směrem ke dveřím k východu, ale doposud volný průchod jim překazí postava šéfa, který se v jejich blízkosti zjeví a začne se s někým bavit. Edý ihned změní směr a oba se nenápadně přesunou do jeho kanceláře. Edý začne stahovat žaluzie, ale zjistí, že žádné na okně nejsou, že to je jenom maketa, která si na žaluzie hraje. Když se mu to nepodaří strčí kluka za roh stolu a posadí se před něj na židli.

 

Kluk ukáže Edýmu na okolní kanceláře, kde se každý věnuje tomu svému.

Edý: „ale já tě vidím… to ses jako… něco jako moje představa… nebo co?“
Kluk: no spíš sem něco jako ty… jenže za mlada… nebo ještě přesněji sem to něco v tobě co chce ven, ale nemá jak … když si byl malej… tak to bylo jednoduchý… stačilo si nalepit na břicho kus papíru a byl z tebe superman, ale teď… teď je to stebou horší…“
Edý: „jak horší… to že sem se za mlada choval jako naprostej vůl, ještě neznamená, že sem byl něco lepšího než sem teď“

 

Kluk podá Edýmu kopii, kterou vzal z tiskárny. Edý na to chvíli kouká a potom začne ledabyle vybarvovat.

 

Edý dlouho přemýšlí… kouká do blba… potom se rozhlédne po ostatních kancelářích…

Edý: „tak jako věřím………………… sem asi magor… „
Kluk: „no vidíš… tak se do toho pustíme… už si to dobarvil…?“
Edý: „jo… na…………… co s tím chceš dělat?“

Kluk si sundá ze zad připnutý ručník a podá ho Edýmu. Ten si to začne na sebe připínat

Kluk: „no, tohle si přindej sem a tohle zase na záda… tak … a teď Edý je z tebe superman… je mi jasný, že tomu zatím moc nevěříš… ale to půjde…“

 

Kluk postrčí Edýmu umělohmotnou láhev s vodou, která stála na druhém konci stolu.

Edý začne pít.

Kluk: „co je ještě důležitý… někdo tě musí po cestě anebo právě na tom záchodě vidět…“

 

Edý se zakucká…

Edý: „Cože? vidět… to jako takhle?“

 

 

Edý pomalu a obezřetně vyjde z kanceláře. Rozhlíží se a když nikoho nevidí, pomalu, tak aby si ho nikdo nevšiml, jde směrem k záchodům. Podaří se mu projít bez povšimnutí a tak si oddechne, stoupne k pisoáru a začne močit. Kroutí hlavou a povídá si sám pro sebe.

Edý: „já sem magor… já sem magor…. Já sem magor… JÁ SEM em á gé ó er… magor…“

 

Najednou se otevřou dveře a do místnosti vejde neznámý muž. Edý ihned ztichne a přikrčí se co nejvíce se stěně ve snaze zmizet. Příchozí se upraví v zrcadle, potom si stoupne vedle Edýho a začne také močit. Edý se na něj nervózně kouká a čeká kdy si ho dotyčný všimne a kdy se začne smát. Pomalu se narovnává až si stoupne do normální pozice. Muž močící vedle se otočí a jen tak přátelsky pokývá hlavou. Edý se nenuceně usměje. Muž také, ale jen tak aby se neřeklo, absolutně ne tak, jakoby to mělo mít něco společného se supermanovským kostýmem. Potom si zapne kalhoty a odejde pryč. Edý zaraženě přemýšlí.
Vyjde ze záchodů a rozhlédne se, každý si hledí své práce, nikdo neřeší jak je Edý oblečen. Pomalu se sune ke své kanceláři, lidé ho míjí, ale Edý vypadá jakoby byl zklamán, nikdo ho nevidí. Posadí se za stůl v kanceláři, podívá se na klučinu, který se kochá výhledem okna.

Kluk: „tak co… jaký to bylo?“

Kluk: „se pořád ptáš… jako malej kluk… copak ti nezůstala ani trocha té tvé dětské fantazie, té tvé spontánnosti..? vidíš tamhle tu holku?“

ukáže na sekretářku, kterou předtím pigloval šéf.

Kluk: „to tady chceš zkoušet zvedat kelímky na dálku nebo co…, hele… něco si ujasníme… musíš mě věřit… já bych tě neposílal na nesplnitelnou misi…prostě mi věř!“

Kluk pozoruje Esterninu kancelář z dálky. Ester sedí u stolu a nepřítomně něco píše do počítače. Ke stolu přijde Edý a před Esteriným obličejem se objeví supermanův znak. Zvedne hlavu a podívá se na Edýho. Na blízké skříňce se zrovna pootočí otočný větrák a Edýmu se zavlní plášť. Ester se začne smát, Edý se otočí jakoby chtěl odejít, něco si pro sebe za zády zadrmolí, potom se opět pootočí k Ester, chytí ji kolem pasu a začne ji vášnivě a dlouze líbat. Ester se prvně mírně brání, máchá kolem sebe rukama, ale nakonec se odevzdá Edýmu a jeho vášnivému polibku celým svým tělem. Oba stojí v prosklené kanceláři, všichni na ně můžou vidět, ale nikdo si ani nevšimne, že by se dělo něco zvláštního. Každý se oddává té své neutuchající manuální činnosti. Když onen super polibek skončí, Ester je zcela proměněná. Vlní se v Edýho rukou jakoby to byla barová tanečnice, je vláčná a rozvášněná a naznačuje Edýmu hlavou na postraní dveře, které vedou do neznámé a neprosklené místnosti. Edý se koutkem oka podívá směrem ke své kanceláři a uvidí kluka, jak na něj kývá hlavou, aby se za ním vrátil. Edý očividně nechce Ester jen tak opustit, a začne se rozmýšlet mezi tajuplnou místností a svým mladším alter egem. Nakonec je poznat, že něco Ester namluví a nechá jí osamocenou.

 

Šéf jde okolo místnosti s kopírkou a zarazí ho, že kopírka tiskne. Nakoukne dovnitř, ale nikdo tam není. Jde blíž ke stroji a prohlíží papíry, které se sami tisknou. Mezi všema těma smlouvama, dokladama, zákoníkama a návodama objeví pár kopií klukových S z jeho hrudi a kousek novin s plakátem. Vzpomene si na Edýho, jak si prohlížel reklamní upoutávku na nový díl Supermana.

Šéf: „Hranostaj!!!“

 

Vypne kopírku a mírně nasupeně vyjde z místnosti

 

 

 

Edý vejde do své kanceláře a posadí se nechápavě do křesla.

 

 

Edý jde po chodbě a brblá si pro sebe.

Edý: „zachránit člověka…, jakoby to bylo tak lehký... jdi se najíst a po cestě někoho zachraň… jo, dík… to je rada jako prase…“

 

Prochází kolem kanceláře Ester a ta na něj kulišácky mrkne. Dojde k výtahu, zmáčkne tlačítko a čeká. Za ním, aniž by si toho Edý všiml, projde šéf, zadumaný jako všichni ostatní a směřuje k Edýho kanceláři. Když k ní dojde, tedy ke kanceláři Edýho Hranostaje, jak je psáno na cedulce na dveřích, nikdo šéfovi na zaklepání neotevře. Edý nastoupí do výtahu, potom vyjde z budovy, potom přejde po přechodu a vejde do restaurace. Pořád si pro sebe něco brblá. Stoupne si k pultu, vezme si tác, k měnu vidličku a nůž a objedná si jídlo z menu na tabuli před ním. Pokladní se svěšenou hlavou jen vyslechne objednávku, tu mu potom hodí na talíř, vyinkasuje peníze a Edý si sedne ke stolu u okna. Pomalu do sebe souká jídlo. Sní asi tak polovinu, očistí si ubrouskem ústa, dopije kolu a pomalu se sune zase ke dveřím. Pořád si pro sebe něco breptá. Dojde k semaforu, ale svítí zrovna červená, takže se zastaví a svěsí hlavu jako ostatní kdo stojí vedle něho. Kupodivu na silnici nejezdí moc aut a také kupodivu se najednou mezi těmi několika málo auty objeví postava zmateného slepce, který máchá všude kolem sebe holí a rukama a neví kde je. Auta se mu vyhýbají jen tak, tak, až jedno zatroubí a to probere Edýho z bloumání. Uvidí zmateného slepce a blížící se auto, které se řítí přímo na něj. Ihned se Edý vzpamatuje a přiskočí slepci na pomoc. Strhne ho v poslední chvíli ze silnice a zachrání mu tak život. Během toho naskočí na semaforu zelená a tedy podle známého zvuku, značícího, že se může přecházet, chodci zvednou hlavy a uvidí, jak Edý hrdinsky zachránil vetchého slepce. Když je po všem, všichni začnou tleskat a hrnout se jeden přes druhého k Edýmu. Někdo z nich má dokonce fotoaparát, kterým to celé zdokumentoval.. Edý je ovšem natolik zmaten, že se pomalu odplíží pryč ze scény a nechá starostlivý lid se starat o zachráněného slepce.

 

Edý vejde do kanceláře.

 

 

Šéf vejde do kanceláře k Ester a zeptá se jí.

 

 

Oba se podívají skrz kanceláře, až do té Edýho a uvidí ho jak zamyká dveře. Šéf se ihned k němu rozejde. Dojde ke dveřím a začne na ně bouchat.

 

 

Edý se zaraženě koukne ke dveřím, ale potom si všimne rozvášněného pohledu ze vzdálené Esterčiné kanceláře a hrdostí se úplně nadme. Šéf mezitím bouchá na dveře a vyhryžeme Edýmu, ať otevře nebo že ať si ho nepřeje. Ester to celé pozoruje z dálky, vidí, jak Edý přistupuje k oknu, otevírá ho a stoupá na okenní parapet. Plášť se Edýmu zavlní poryvem větru a poté Edý skočí. Ester vykulí oči a běží ke svému oknu, aby se podívala jak to sním dopadlo.

 

 Na ulici je hotový poprask. Všichni jsou ještě celý poplašení z té neuvěřitelné záchranné mise, kterou tam před několika minutami Edý předvedl. Kolem slepce se motá halda lidí, ale nejblíže u něj stojí televizní reportérka, která s ním dělá rozhovor do kamery.

 

 

Vtom se ozve zděšený křik od kolem stojících lidí a pár metrů za reportérkou a slepcem spadne dutým nárazem bezvládné tělo na zem. Vznikne zmatek a kameraman se rozběhne podívat s kamerou blíže. Když se prodere k místu, objeví se v hledáčku kamery zkrvavené Edýho tělo, ležící na zmuchlaném ručníku a s dominantně připíchnutým znakem S na hrudi.

V davu se začne ozývat… „to je on… to je on… to je superman…!“