Na rozloučenou

ta je kouzelná... "nedočtených očí" "bez rozluštění" celá !t!i!p!

*

=> Dolfiness: asi je to příliš osobní... někdy člověk cítí něco, potřebuje to sdělit a nakonec zjistí, že onen zážitek a následně básničku může pochopit jen on sám, škoda. Mohla by udělat radost i někomu jinému. Pro mě je ta básnička momentálně jako truhla, do které jsem to hezké, co jsem zažila, pěkně schovala. A vypadá to, že klíče mám jen já... ale zkus šperhák... dám Ti nápovědu: sníh letos nebyl, ale našla jsem ho v jedněch očích, se kterými jsem se musela sice rozloučit, příliš brzy, abych je úplně poznala, ale i tak jsem dostala spostu lásky a tu si schovám! :-) m.

No teda.. teď jsi mě dostala, protože si to opravdu neumím vyložit. Ale zní to hezky. :)

roztomile.. opravdu:)