SVĚT ZA ZDÍ-19

Mužům na koních se zatajil dech, když se ze zelené hladiny jezera prudce vymrštil obrovský hnědý had. Vzápětí za ohlušujícího syčení otevřel dokořán tlamu a jeho černé oči se rozšířily. A poté se bojovníkům na vzpínajících koních naskytl pohled na špičaté bílé tesáky.

„To je drakohad!“ vyhrkl Imar.

„Střílejte!“ vykřikl Asim, přičemž se snažil rychle dát šíp do luku. Současně drakohad rozevřel ještě více tlamu, načež z ní vyšlehly oslnivé plameny. Ty zasáhly hned několik jezdců, kteří se na mostním přemostění proměnili v hořící pochodně. Za bolestného řevu a ržání se planoucí muži i koně vrhli do vody.

„Tady nesmíme zůstat! Nebo nás všechny zabije!“ křičel Asim, jenž vystřelil šíp, který se zabodl do mohutného těla. I několik ostatních bojovníků vypálilo šípy, z nichž pár drakohada zasáhlo. Ten udělal prudký pohyb ke kamennému mostu, aby poté svými tesáky rozdrtil dva muže i s koňmi. Jejich zkrvavená těla pak postupně vyhodil do vzduchu a ona mu vzápětí spadla do rozevřené tlamy. To už s obou břehů jezera pálili bojovníci a hroty šípů se zabodávaly do jeho těla.

„Rozptylte se! A kryjte se za vším, za čím se dá!“ křičel Asim, který seskočil z koně a rozeběhl se z několika ostatními ke kamenům u skály Ďáblovy hory. Současně spatřil, jak dravec Oro za křiku prudce slétl k hlavě drakohada s napřaženými drápy.

„Nestřílejte mu na hlavu, ať nezasáhnete Ora!“ vykřikl, přičemž napnul tětivu luku a přes hrot šípu se zadíval na spodní část oválného těla. V následujícím okamžiku šíp vypálil a ten se zabodl do kůže drakohada. On poté udělal prudký pohyb k hladině, aby se vzápětí do ní ponořil. Zároveň do všech stran prudce vystříkla voda, která dopadla na břehy jezera.

„Bože, co je to za potvoru?“ zeptal se Asim, přičemž upřeně hleděl na rozvlněnou hladinu.

„Podle legend v dávných dobách žila v mnohých jezerech takováhle zvířata. To bude asi nějaký jejich potomek,“ řekl Imar.

„Tak vynoří se nebo ne?“ pronesl tázavě Asim po chvíli.

„Určitě ho ještě uvidíme,“ mínil Imar.

  Uběhlo jen několik minut a v otvoru ve skále Ďáblovy hory se objevila hlava drakohada. Muži na opačné straně jezera začali křičet, ale to už on rozevřel tlamu a vychrlil oheň. Tři bojovníky plameny okamžitě sežehnuly, načež Asim se zbylými vojáky vypálil šípy. Drakohad se velmi rychle vyplazil, zatímco přes kamenný most běželi bojovníci a též na něho stříleli šípy.   

 Asim hbitě přelezl velký balvan a vrhl se za něho. Současně pocítil nesmírné horko a pár metrů nad sebou postřehl plameny, od kterých musel odvrátit zrak. Pak se převalil za další velký kámen a zpoza jeho horní část se přes napnutý luk zadíval. Spatřil hlavu drakohada kolem níž zuřivě létal dravec Oro. Ten několikrát unikl ohni, načež vykloval drakohadovi obě oči a on za stříkající krve z ran začal sebou zuřivě škubat, chrlit oheň, aby se poté začal plazit k jezeru. Asim vytáhl z pochvy meč a rozeběhl se k němu následován Imarem i ostatními muži. Brzo se čepele mečů a kopí zabodávaly do zakrvácené hlavy, přičemž drakohad ve smrtelných křečích škubal tělem a ještě i naposledy vyplivnul oheň. Pak zůstal nehybně ležet na okraji jezera a jeho voda se začala barvit do ruda.

KONEC DEVÁTENÁCTÉ ČÁSTI