Překvapení

Překvapení

aneb

Happyend (?)

            Matthew nechápe, co se děje. Proč zrovna jemu? Takové otázky si snad klade každý, kdo prožil něco podobného. Matty, jak mu říkají přátelé, sedí na zápraží svého domku a z očí mu kanou slzy jako hrachy. Může za to snad papír, který Mat svírá v pravé ruce? V záchvěvu vzetku a žalu si prohlíží okolí domku. Značně neupravený anglický trávník dává najevo, že se o něj nepečuje tak, jak by se slušelo. Spoustu rozházených hraček, na něm ležících, vypovídá o tom, že zde určitě bydlí i nějaké dítě. Nemusíte být Sherlock Holmes, abyste poznali, že vlastníkem zmíněných hraček bude malá holčička. Panenky, kočárky, gumové zvířátka. Trávník na svůj vznešený původ může s klidem zapomenout a v tomto případě slouží spíše jako podlaha pro budoucí hračkářství (řečeno samozřejmě s trochou nadsázky). Alespoň tak by to náhodně kolemjdoucím mohlo připadat.

            ,,Matty, brácho, co se děje?“  Mattův stav není samo sebou normální a bylo jasné, že si ho dříve či později někdo všimne. V tomto případě jde o jeho velmi dobrého kamaráda, u kterého Matt často tráví neděle, aby se dívali na fotbal. To bývá ve Státech naprosto normální. Matt místo odpovědi podává Stanleymu papír, jenž celou dobu držel v pravici a který je už promočený slanými kapkami. Stanley nervózně tiká očima po papíru. Trvá mu zhruba půldruhé minuty než si přečte celou zprávu. Další minutu vstřebává informace. Mlčky předává Mattovi cár papíru, který je pouze symbolikou jeho velkého zármutku. Vrásky na čele mu totiž způsobuje obsah zprávy.

            Stanley se snaží přerušit ticho: ,,Je mi to líto. Vážně. Cokoli budeš potřebovat, jsem nablízku.“

            Teprve nyní poprvé promluví i Matt: ,,Je mi to líto. Doprdele. Vidíš to? A ty řekneš jenom: ,Je mi to líto.´ Do hajzlu. To je všechno, co mi dokážeš říct? Se asi moc díváš na ty zasraný slaďárny, co pouštěj každou sobotu po osmý v televizi.“

Stanley pouze přikyvuje hlavou: ,,Chápu, jak se cítíš. Nebo spíše- Nechápu, ale co ti mám jako říct? Chci, abys věděl, že v takových chvílích jsou kamarádi důležití.“ Matt nereaguje. Pouze nepravidelně se kymácející hlava dává najevo známky života.

,,…je nám velmi líto, že… Vaše žena Laura Heiginsová a dcera Eileen Heiginsová… vše bylo způsobeno asi závadou na motoru…“ cituje Matt z dopisu, ,,Dne 12.8.2003 k Vám zavítá náš detektiv povolaný tuto záhadu řešit…“

,,Ty vole, řekni mi, od kdy se nasazujou detektivové na zřícení letadla? S tím můžou jít ledas tak do hajzlu. Já jim na ty jejich otázky zvysoka seru.“ Mattovi stále nic nedochází a tak se řeči ujímá Stanley. Osvětluje Mattovi problém, že detektivové nejsou zpravidla určeni na řešení různých katastrof.

,,Dvanáctého máš dneska. Ten detektiv může tady být každou chvílí. Ujasni si v hlavě  myšlenky, ať neplácáš blbosti. Taky bys měl...“ Stanleyho rady ukončil příjezd auta zastavivším před Mattovým domem. Stan se na svého kamaráda významně podíval, ten však nereagoval a střídavě se díval na papír a na vystupujícího člověka. Jako by hledal spojitost. Marně. To už ale detektiv k němu přišel a natahujíc svou pravici se Mattovi představil. Ten zamumlal, snad by se z toho dalo odvodit něco jako pozdrav.

,,Nepůjdeme dovnitř?“ zeptal se detektiv, jenž se představil jako Jeremy Rainy.

Po zhruba půl hodině monologu si Matthew připadal snad ještě více zmatený. Snažil se mu teď detektiv naznačit, že pád letadla nebyla náhoda? Ještě hodinu po jeho odchodu se snažil pochopit vše, co se mu doposud stalo. A co znamenala poznámka: ,Jakmile budete trochu odpočatý, zavolejte mi.´ ? Je snad něco, co Matt ještě neví? Rozhodně tomu musí přijít na kloub. Vyspí se a hned zítra ráno mu zavolá. Ano, správně. Přesně takhle to udělá.

            Místo spaní však přemýšlel. Co bude ta důležitá informace, kterou mu detektiv chce sdělit? Podaří se vše vyřešit? Kéž by nebyl tak neschopný a mohl i on, Matthew, přiložit ruku k dílu. Podařilo se mu usnout až krátce po půlnoci. Ráno se probudil překvapivě svěží a hned hledal vizitku, kterou mu včera zanechal detektiv. Kam ji jenom… Ano, tady je. Už vytáčí číslo, snad to zvedne, zase tak brzo není, aby ještě spal. Policisté snad nikdy nespí.

            ,,Prosím, Rainy,“ ozvalo se z telefonu.

            ,,Tady je Matthew Heigins. Vy jste mi…“

            ,,Ano,“ skočil Mattovi do řeči detektiv, ,,vím, proč voláte, ale přes telefon bych to řešit rozhodně nechtěl. Nemohl byste se ke mně stavit dnes do kanceláře? Víte, ona je to trochu závažná informace a včera by to na vás byla poměrně velká kláda, jestli mi rozumíte… Adresu najdete na mé vizitce.“

            ,,Dobře. Do půl hodiny jsem tam.“ Sotva to Matthew dořekl, už startoval auto a odjížděl. Samou nervozitou málem srazil cyklistu (Neměl se tam co plést. Není to pro kola.), když předjížděl pomalé auto a zkrátil si cestu přes chodník. Křižovatky, které Matt projel na červenou snad ani nemělo cenu počítat. Na policejní stanici dorazil v rekordně krátkém čase. Policisté si jej zvědavě prohlíželi, když třesoucí se rukou otvíral dveře detektivovy kanceláře.

            ,,ÁÁÁ dobrý den, pane Heiginsi.“

            ,,C-c-c-co jste mi to chtěl, jste říkal, že… Ehm…“ Z Mattowy řeči doposud nevymizela ona nervozita, která jej celou dobu svírala v autě.

            ,,Víte, radši se posaďte, naši specialisté zjistili, že se letadlo s vaší ženou nezřítilo vinou selhání motoru, nýbrž… Nýbrž někdo chtěl, aby se to stalo. Našly se totiž zbytky rozbušky RP-470. Tato bomba totiž obsahovala časový spínač a… Věřím, že si to dokážete představit. Bylo to umístěno v turbíně, takže…“

            Matt s úžasem zíral na detektivův pracovní stůl a nezmohl se ani na slovo. Už chtěl pomalu odejít, když jej detektiv zastavil a sdělil mu onu zdrcující novinu.

            ,,Ještě jednu věc byste měl vědět. Chytli jsme už člověka, který tuto katastrofu způsobil. Věděli jsme, že to musel být technik obsluhující ono letadlo a před odletem na to byl stanoven pouze jeden člověk. Na kontrolu letadla, abyste mě chápal.“

            ,,Jméno. Jméno. Řekněte mi jméno toho bastarda a já ho…“ řval Matthew nedočkavostí.

            Detektivova odpověď Matta posadila zpět na židli.