Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzpomínám (dědovi)
Autor
megahit
Je to už dlouho, ale nějak jsem měla potřebu se z toho vypsat. Nehodnoťte uměleckou kvalitu-na té mi v tomto případě moc nezáleží. Věnuji svému dědovi za krásné chvilky z dětství...
Dodnes slyším houkání vlaku - to když jsme jezdívali z hlavního nádraží na místní, abychom měli cvaklý lístek
a vítr nás chvíli škádlil ve vlasech.
Vzpomínám na naše první vaření, kdy jsme do krému na buchtičky místo mléka dali vodu a pak jsme to tiše vylili,
aby mamka nic nepoznala, a měli jsme tak první velké tajemství.
Vzpomínám na den, kdy jsi mě naučil rozhoupat se samu na houpačce.
Vzpomínám na elektrický vláček, který jsme pouštěli kolem jídelního stolu.
Vzpomínám na spoustu barevných pastelek, které jsme spolu ořezávali a z polámaných tuh skládali duhu.
Vzpomínám na krmení labutí a na naše první houbařské úlovky.
Vzpomínám, jak jsi vždy otočením kouzelné žárovičky rozzářil vánoční stromeček a naše dětské oči.
Vzpomínám na den, kdy mi řekli, že už nepřijdeš.
Tenkrát jsem to dlouho nechápala a čekala tě u dveří...
A tak už jen vzpomínám a za ty krásné vzpomínky z dětství ti moc děkuji.
35 názorů
Je sympatické, kolik čtenářů povžovalo za nutné reagovat pod textem, který, ostatně, jak sama autorka předznamenala, si nečinil nároky na literární kvalitu, ale přesto tu nejzákladnější má - zodpovědnost splatit dluh před člověkem (dědou), který zaujímal významné místo. A pak je jedno, jaká je forma a míra nostalgie, protože je to především uvěřitelné a navíc kždému z nás připomene, že i my máme okolo sebe takového člověka či lidi, na kterých vlastně stojí náš svět. A je dobře, když se za tuto intimní vzpomínku nestydíme, natolik ji totiž věříme.