Oříškové světy

1.

Když něha tlačí

steskem na víčka,

není hranic pro mě

a skrz ostnaté dráty letí slovíčka,

ježto věrolomně

kráčí skrze rety.

Snad je smáčí

rosou oříškové světy,

které jsou mi víc než vším.

Avšak ptám se

- odpusťte mi -

kdy je popatřím?

Když láska dává slovům

jiný řád

a nové významy,

pluje ke tvým krovům

mraků řad

a na dveře klepe vyznání.

Snad nesluší se zvedat zraky

k oblakům

a žádat službu nad zázraky

- nést polibky ke tvým rtům?

Jsi kouzlem zimní noci v zahradě,

jsi spásný nápad, když se snažím

přijít na kloub záhadě.

Jsi mlha podzimních dnů

a zima rozbřesku.

Tvé paprsky hřejí ruce

zmrzlé od stesku.

Když ptáku schází perutě,

jež popadaly do moří

samoty a slzí,

nehnutě

hledí přes vody a pohoří.

Očekává brzy

návrat princezen

do komnat,

v nichž stále voní sen

příslibů a vzplanutí.

Kdy naplní se den

jejich připlutí?

Když zimní úzkost sedá na lesy,

chtěl bych být náhle tam, kde jsi.

Hřát tvoji ruku v dlaních svých,

horoucím dechem ji orosit.

Na samet kůže psát vzácnými pery,

na šíji dotyky a rudé pery

napustit tušemi z Dalekých měst,

vydat se tušením objevných cest.