S upřímností

                Tak jako střep trhá maso, tak já sypu lidem sůl do ran. Jsem zlá, lžu. A kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe. A trest, který mě potkal si zasloužím. Zasloužím si trpět. Snad bych všechny své hříchy spálila, nebo utopila. Možná natáhla na skřipec a pohřbila bych je někde hluboko, aby je nevyhrabali psi.

                 Všechny sny a touhy, byly mi upřeny.  Housle přestaly hrát už dávno a z barev tak pestrých a krásných jsou už teď jen odstíny šedé. Třeba jsem to vzdala kvůli těm očím, kdo ví? A v trávě, kde jsem se cítila tak strašně doma, mnou pohrdá i chrpa, která mě kdysi milovala. Objímala mě a hladila. A motýl, kterému jsem mohla říct všechno, řekl mi včera sbohem a odletěl. Smála jsem se na kostely. V noci, když ptáci kolem osvětlené zvonice připomínali můry. Teď se ke mně otáčejí zády. Šeptají slova, která bolí. A ta drobná víla, která se pořád smála a schovávala se za kmeny stromů, teď pláče. Kvůli mně. Taky pláču. Pláču do noci a prosím samotu, aby mi odpustila.

              Zasloužím si tě, mstivý a bezcitný živote..