Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední z prvních... VI. kapitola
16. 04. 2001
3
0
3836
Autor
SimontheScimitar
...
SimontheScimitar
10. 06. 2001
Na to, co jsem zde napsal, jsem očekával spíše negativní reakce a mé očekávání se, jak vidím, naplnilo. Předem musím říci, že to, co jsem napsal a i to, co napíšu dále, netvoří jádro mého názoru na povídku Poslední z prvních ani na fantastiku obecně. To nejpodstatnější jsem napsal v první a druhé kritice. To, čím se zabývám nyní, tvoří pouze malou část mého celkového mínění o fantastice. Takže popořádku:
Skleboun zde píše, že fantastickou literaturu považuje za „pohádku“ – dokážu z její (jeho?) kritiky vycítit, co má asi na mysli. Prostě že takové věci, o kterých jsem výše psal, nejsou důležité a škodí příběhu. Na to můžu říci, že někdy tomu tak je a jindy ne. Jak jsem psal na konci posledního odstavce, různé alegorické příběhy (jako je určitě i Prattchetova zeměplocha) taková zdůvodnění vskutku nepotřebují. Někdy je ovšem možné chápat ony příběhy nejen alegoricky, a pak úvahy nejrůznějšího druhu mají v takové tvorbě své místo.
Co se týká fyzikálních zákonů, tak se mi z Vašich odpovědí zdá, že nevíte, o co se jedná. Fyzikální zákony a realita, v tom je zatracený rozdíl. Realitu bych chápal jako to, co prožívám, vidím a slyším. Fyzikální zákony nejsou „neochvějně pevné“; fyzika, to jsou pouhé představy o realitě. Od představ je dosti blízko ke slůvku představivost neboli fantasie. Proto se domnívám, že i úvahy tohoto druhu rozhodně nejsou zbytečné. Skleboun pak dále píše, že fantastické světy mají své vlastní zákony. Jistě tomu tak je, já nic jiného netvrdím. To, o co jsem se ve výše zmíněné kritice pokusil, bylo tyto zákony nastínit nebo alespoň ukázat, že i takovýmto způsobem lze o fantastických světech uvažovat. Zdá se mi, že Vám tento způsob úvah bere jakoukoliv krásu fantastických světů, dokonce Simon mi napsal, že když nad tímto uvažuji takovýmto způsobem, pak nemá smysl fantastiku ani číst. Musím říct, že tuto jeho poznámku jsem naprosto nepochopil. Když jsem výše napsal: „Představme si Annu a Nassilitha jako dva dosti odlišné systémy atomů, molekul a buněk“, neměl jsem na mysli, že by drak Nassilith byl pouze systémem atomů a buněk. Drak je drak, tajemný a nevysvětlitelný, což ovšem neznamená že o něm nemůžu uvažovat, a to jakýmkoliv způsobem. Jakékoliv poznání se mi zdá lepší než původní nevědomost, i když je toto poznání nedokonalé. Slova, kterými jsem své úvahy popsal, nebyla nijak hezká, že? Ale o to mi ani nešlo, šlo mi jen o ty myšlenky. Kdybych tyto myšlenky chtěl vtělit do nějaké povídky, zřejmě bych užil jiných slov (záleží to pochopitelně na okolnostech).
Je mi záhadné, proč Simon mé úvahy odmítl jako škodlivé a špatné. Osobně si myslím, že každé přemýšlení o čemkoliv je dobré. V předchozích kritikách Simon dvakrát vysvětloval něco z tajů Myrrdu a jeho vysvětlení mě dost zaujala. To, co se mi při čtení povídky zdálo nejasné, se mi teď více osvětlilo. Jeho vysvětlení mi pomohla lépe chápat historii i božstva Myrrdu (dá-li se to tak říci). Tyto pohledy z hlediska historie a mytologie znamenají jednoznačně plus. Proč by ovšem pohled z hlediska fyziky měl značit mínus? A co botanika, geologie, kartografie nebo astronomie? Proč by jen některé náhledy mohly být přípustné a ostatní zakázány? Domnívám se, že čím více náhledů, tím větší bohatost světa a tím lépe.
K Simonově protiúvaze, zda by Tolkien dokázal odpovědět na podobné otázky ohledně Ardy, musím říci, že ano. Úvahy v podobném duchu jsou vedeny v Nedokončených příbězích o palantírech, a to na str. 438 – 440, a rovněž se mi zdá, že Tolkien dosti uvažoval o tvaru Ardy, tedy o její kosmologii (bohužel momentálně nemohu najít, kde jsem o tom četl). Tolkien o různých obzvláštnostech příliš nepřemýšlí, to je pravda, to je ovšem proto, že v Ardě se takovéto atypické jevy příliš nevyskytují. Co se týká Sapkowského, tak jak jsem psal v kritice výše na konci posledního odstavce, toto dílo je alegorické, takže podobné úvahy až tak nepotřebuje. Přesto je jeho dílo podobnými úvahami přímo prodchnuto! To jsem se vždycky divil, co Sapkowski všechno nezná. Tak např. Milwa rozvažující nad luky (úvahy technického směru), anebo nezapomenutelné úvahy o dědictví Lary Doren! Tyto genetické úvahy přímo používají moderní terminologii a poznatky genetiky, jak mi potvrdila i má sestra, která tuto vědu studuje. Samozřejmě tím netvrdím, že správná fantastika musí být psána tímto stylem. Ovšem proč by se nedalo nad tím tímto stylem uvažovat? A výsledky těchto úvah nebo úvahy samotné začlenit do literární tvorby, přičemž by se pro toto použila nějaká vhodná vyjádření a vhodný jazyk?
SimontheScimitar
10. 06. 2001
Simon:dekuji za vysvetleni :)) musim si to aqle trochu prebrat (moc informaci najednou :)) Jinak: vim, ze jsou to skirni, ale holt jak pisu rychle, preklep se obcas vloudi a uz si to po sobe nectu... znas to :))
SimontheScimitar
07. 06. 2001SimontheScimitar
07. 06. 2001
Díky, Simone, za Tvou odpověď. Popravdě řečeno jsem nepochyboval, že dokážeš odpovědět na otázku, proč se drak Nassilith mohl změnit v Annu a proč Hanth měl tvar sloupu a pak se proměnil v živou bytost připomínající tvarem člověka. Přečetl jsem si životopis Jeremiáše Messiálského, z kterého je vidět, že tyto věci máš promyšlené. Spíše mě, zajímalo, jestli se na tyto jevy (a taky na všechny ostatní; ty, co jsem zde uvedl, sloužily vskutku jen jako příklady) dokážeš podívat v širších souvislostech.
Zaměřím se například na onu proměnu Nassilitha v Annu.
Tak za prvé:
Drak má hmotnost několika tun, člověk pouze několik desítek kilogramů. Platí-li v zemi Myrrd zákon zachování energie (dále jen ZZE), pak se ztracená hmotnost nemohla jen tak ztratit. Mohla se proměnit na jinou formu energie, ale na jakou? Pokud se daná energie při proměně ztratila, znamená to, že při tomto jevu neplatí ZZE.
A jen tak pro zajímavost, v tomto světě se má zato, že ve hmotě je skryto obrovské množství energie dle známého vztahu E=mc^2 , kde m je hmotnost a c rychlost světla ve vakuu. Tedy pokud by při přeměně Nassilitha v Annu platil ZZE a zároveň by ve hmotě byla skryta energie dle výše uvedeného vztahu (to všechno v Myrrdu může platit jinak, ale jak?) a tato energie by se při přeměně uvolnila do světa Myrrdu, pak by to byla taková exploze, že by Myrrd zůstal zcela zdevastován.
A je zde rovněž otázka přeměny Anny v draka: Při této přeměně by naopak bylo třeba energii dodat.
Je mi jasné, že jevy, které jsem výše popsal, při přeměně nenastanou, otázka, co se stane se zmizelou hmotností, ovšem zůstává.
Za druhé:
Řekněme, že drak i člověk jsou vysoce uspořádané systémy (no, je to sice taková fráze, ale myslím, že dobře vystihuje, co mám na mysli - každá molekula a každý atom a každá buňka má v těle Anny i v těle Nassilitha nějaké své místo, kde vykonává nějakou činnost), a tyto systémy jsou navzájem dosti odlišné. Pokud se Nassilith může přeměnit v Annu a naopak, pak v Nassilithovi musí být někde rovněž uložena informace o Anně a v Anně informace o drakovi. Při přeměně musí být jeden systém – drak – zlikvidován a musí se vytvořit druhý systém – Anna. Co se ale stane s informací o Anně, jeli systém drak, jenž obsahuje informace o Anně, zlikvidován? Informace o Anně by zanikla. Tato nesnáz se ovšem dá odstranit tím, že při přeměně vždy zůstává nějaká část (tato část se může nacházet v jiné rovině existence), která se nemění a která obsahuje informace jak o Anně, tak o Nassilithovi. Slyšel jsem z různých zdrojů, že draci se mohou proměnit v jakoukoliv bytost. A vidím, že Ty se toho zřejmě také držíš, když Nassilith měl předtím podobu Nasse. Tedy v této neměnící se části mohou být uloženy informace o všech bytostech, na které se drak může proměnit (ale zřejmě je jich konečný počet).
Je zde pak také otázka, jak tato proměna probíhá. Zřejmě se všechny částice, z nichž se skládá drak, dají do pohybu, přeskupí se a vytvoří Annu (je zde onen problém, co s přebytečnými částicemi, jak jsem psal výše.). Tento pohyb však jistě nemůže být chaotický, každá částice musí přesně „vědět“, s kterou jinou částicí má vytvořit vazbu a jaký druh vazby to má být. Podobný proces probíhá i u člověka, když z embrya vyroste dospělý člověk, ale tento proces trvá neporovnatelně déle a také poněkud odlišněji než při přeměně draka v Annu.
Za třetí:
Jaké jsou vlastnosti Anny? Jsou její povaha a její způsoby odlišné od povahy a způsobů Nassilitha? Osobně bych řekl, že ano. Třeba při pohledu na mrtvou ovci by Anna zřejmě nepocítila buď nic anebo by jí zdechlina byla odporná, ovšem Nassilithovi by se začali sbíhat sliny. Většinou se má za to, že vlastnosti draka se při přeměně v člověka nezmění (nejsem si jist, zda je to tak bráno, mám jen takový nejasný dojem). Tedy řečeno mluvou Dračího doupěte, všechny statistiky zůstanou stejné. Osobně se domnívám, že to musí fungovat jinak. Anna musí podle mého náhledu být zranitelná stejně jako každý jiný člověk, rovněž síla jejích svalů je stejná jako u jiných lidí, a podobně to platí o všech jejích ostatních vlastnostech, i o způsobu uvažování. Tedy utkat se s drakem, který je proměněn v člověka, je určitě výhodnější než se s ním utkat v jeho vlastní dračí podobě.
O této přeměně by se dalo uvažovat ještě hodně dlouho, výše uvedené úvahy jsou zde pouze na ukázku, co všechno dle mého názoru s vytvářením fantastických světů souvisí. Podobné úvahy by se dali vést i o teleportaci i o všech ostatních jevech v těchto světech. Často mám z fantastické literatury dojem, že jedna knížka kopíruje druhou a málokdo vymyslí něco, co by se odlišovalo od ostatních. Myslím si, že cesta, jak z toho ven, leží z části v podobných úvahách, které jsem právě načrtl. Možná vypadají poněkud zbytečné a může se zdát, že k vlastnímu příběhu nijak nepřispívají, ale to není pravda. Člověk se pak na ony světy může podívat tak nějak komplexněji a může tak vymyslet i věci, které by ho „jen tak“ nikdy nenapadly. K dobrému příběhu ale pochopitelně pouze toto nestačí, musí v tom být i něco víc, něco vlastního, vlastní život autora a takový ten jeho životní názor. Rozhodně si myslím, že takovéto úvahy není třeba vést, pokud je daný svět chápán pouze alegoricky (jako píše např. Sapkowski nebo Lewis), ale zdají se mi užitečné v případě, kdy i onen svět je chápán doslovně jako svět (jak tvořil např. Tolkien a jak tvoří i Simon).
Chlastac: myslim, ze takhle je tvorena sci-fi, ktera se snazi opirat o fyzikalni zakony a o realitu, at uz v budoucnosti nebo nekde jinde. Fantasy pro me vzdycky byla spis "pohadka" - zni to trochu drsne a prehnane, ale myslim, ze chapes - svet, ktery ma sve vlastni zakony a omezeni a neni nijak spjat s nasim (typickou ukazkou je Prattchet a jeho Zemeplocha). Taky k tem uvaham - aby pro samotne uvahy nezanikl pribeh a aby to autora neodradilo (ja osobne myslim, ze neni vubec spatny se nad tim zamyslet a vyvarovat se nesmyslu, ale do takovych krajnosti bych to nebrala).
pro Simona: mam dve otazky:
1) Kdo to jsou skrini a kdo (jakesi bratrstvo, jak jsem uz stacila pochopit) a proc je honi
a 2) co je to umeni Wattasanu - nejake bojovne umeni podobne vychodnim nebo nejaky super trik pouze pro trpasliky...
dik moc :))
SimontheScimitar
06. 06. 2001
huh..... to je debata. Ale docela zajimava, potesilo me i Simonovo vysvetleni (to bylo to, co mi chybelo napr. u Gillderana, ktery taky psal knihu...) o dalsim snad priste, az me napadne nejaka otazka, muzu se zeptat? :))
SimontheScimitar
04. 06. 2001
Simone: Huhhhh... To jsem ani já nečekal...
Chlastáči: Když jsem přečetl Hobita, bral jsem ho jako skvělý pohádkový příběh, ale vůbec mě nenapadlo přemýšlet nad tím odkud přišel Gandalf a trpaslíci... Pak ale šel čas, a já přečetl Pána prstenů, pak Silmarilion, a pomalu jsem pronikl do tajů Tolkienova světa... A teď na Ardu pohlížím jako na svět, který existoval... Nechápu, jak jeden člověk mohl popsat historii celého světa za 6000 let... O tom jindy...
To s Nedokončenými příběhy je v pohodě, každý se může mýlit... :-) Co se týče Simona, vysvětlení už jsi dostal, takže nemá cenu se k tomu vyjadřovat...
No, myslím, že bys měl prodloužit nejen některé popisné pasáže. Třeba už to zmíněné bezproblémové setkání s drakem. Je to na můj vkus moc krátké a něco tomu chybí. Člověk se do těchto krátkých scén těžko vžije, a to je prů... ! Jinak když to rozpracuješ, snad se mi to začne i líbit.
SimontheScimitar
02. 06. 2001SimontheScimitar
02. 06. 2001
Když jsem se tak trochu zamyslel nad tím, co zde píšeš, Agerane, tak jsem dospěl k tomuto ohodnocení a rozdělení literatury (a vlastně i veškerého umění):
Do první kategorie bych zařadil díla, která jsou vyloženě nezajímavá a nudná. Postrádají jakékoliv myšlenky a člověk si je čte snad jen proto, aby se naučil, jak se psát nemá.
Kategorii druhou tvoří literatura zábavná (nejsem si jist, jestli je to to správné slovo, ale nic lepšího mě nenapadá). Tato literatura bývá docela dobře napsána a dobře se i čte. Člověka knížky tohoto druhu snadno chytnou a nepustí. Člověk se pořád ptá, co bude dál a jak to nakonec všechno dopadne. Řekl bych, že podobný pocit jsem měl, když jsem si četl tuto povídku. Knížky tohoto typu se zpravidla čtou jen jednou (aspoň myslím).
Pak je tu kategorie třetí. Tato literatura vychází jaksi zevnitř. Je v ní schován životní postoj autora, všechny jeho zkušenosti a zážitky. Číst tyto knížky jedním dechem se mi zdá vyloženě na škodu, protože člověku pak to nejpodstatnější unikne; vlastně se tím tyto knihy přeřadí do kategorie druhé. Musím zde zdůraznit, že do této kategorie nepatří jen mistrovská díla, jako je např. Silmarillion, ale opravdu každé dílo, které je psáno zevnitř.
Nerad rozděluji umění do jakýchkoliv kategorií, ale tentokrát jsem to učinil, snad to pomůže k lepšímu pochopení mých myšlenek. V předchozí kritice jsi psal, že SimontheScimitar píše dobře. A s tím souhlasím. Jeho tvorbu bych ovšem zařadil do druhé kategorie. V jeho povídkám jsem totiž nenašel nic z jeho nitra. Zdá se mi (jak už jsem psal výše), že to, co píše, vychází pouze z toho, co kdysi četl.
Rovněž jsi psal, že Simon má svůj svět skvěle promyšlený. Určitě jej do značné míry promyšlený má. Dokázal by ovšem odpovědět na některé otázky týkající se jeho světa? Např. jak se může drak proměnit v ženu a sloup v Hantha? Na závěr této povídky se trojice Jarwe, Anna a Hanth vydali na cestu „netradičním způsobem“, pravděpodobně se jedná o teleportaci. Dovedl by Simon odpovědět, na jakém principu teleportace pracuje? Říct jenom, že je to kouzlo vysoké magie a nic více, jak by asi odpověděla většina autorů píšící fantastiku, mi připadá nedostačující (Samozřejmě nevím, jak by odpověděl Simon, třeba má zrovna toto promyšleno docela dobře.).
Co se týká Nedokončených příběhů a babských povídaček, tak zde došlo k malému nedorozumění. Oněmi babskými povídačkami jsem neměl na mysli Nedokončené příběhy, ale zkušenosti s mou vlastní tvorbou. A místo Nedokončených příběhů jsem měl zřejmě uvést Knihu Ztracených pověstí (je to už devět let, co jsem četl Tolkiena, odtud ta mýlka). Musím říci, že než jsem nahlédl do této knihy, považoval jsem Tolkiena za poloboha, který své knihy napsal naráz z jediného závanu inspirace, a přitom ve skutečnosti na nich pracoval celý život. To mi tehdy dodalo novou odvahu. Řekl jsem si, že když na tom budu pracovat rovněž celý život, tak vznikne něco, co bude mít nějakou hodnotu.
Na závěr musím opět něco říct k oněm subjektivním žebříčkům, když jsem zde literaturu rozdělil do tří kategorií. Toto rozdělení jsem provedl pouze proto, abychom se snáz domluvili, ovšem nemyslím si, že by odráželi nějakou vnitřní pravdu. Je to čistě jen pomůcka.
Když jsem si četl Pána Prstenů, tak jsem přemýšlel o Frodovi, Gimlim, Gandalfovi a o Prstenu. Byl jsem tím uchvácen. Tehdy jsem se zabýval něčím skutečným. Poté, co jsem tuto knihu dočetl, mě rovněž začali napadat myšlenky, že Tolkien je prostě nejlepší. Jenže – tím jsem se přestal zabývat Frodem, Gandalfem a Prstenem a začal jsem se zabývat něčím jiným a tím se mi onen příběh o Prstenu začal ztrácet. Z tohoto důvodu se mi zdá, že jsou ony žebříčky škodlivé. Žebříčky se mi ovšem navíc zdají i neskutečné, jak jsem psal v kritice výše.
Tato otázka existence obecných jmen souvisí se sporem realistů a nominalistů ve středověku. Já stojím jednoznačně na straně nominalistů.
Milý Chlastáči,
mluvil jsem se Simonem o tom co jsi zde ty napsal a co jsem k tomu já dodal. On má svůj svět skvěle promyšlený, ale problém je v tom, že mu skoro nikdo (mě nevyjímaje) pořádně nerozumí... Je to strašně složité a propletené, a hlavně to nikde není napsané... Simon má svůj styl a píše dobře. Jde jen o to, jak píšeš, že je to občas trochu drsné, nepředstavitelné a fantastické... Ale je to jeho styl...
Vytváření světů... Máš opět pravdu, je to neustálý proces... Simonův svět je daleko propracovanější než ten můj...
Co se týče Nedokončených příběhů, tak s tebou ale nemůžu souhlasit... Chápu, jak to myslíš, ale nemyslím, že máš pravdu... Nedokončené příběhy jsou něco, z čeho vznikl Silmarillion, to je pravda, ale hloubka Silmarillionu je v jeho ucelenosti, která by nikdy nevznikla bez Nedokončených příběhů... Rozhodně bych to nenazval "babské povídačky" Jen pro příklad, příběh o Pádu Gondolinu je v Silmarillionu na 2 stránky a v Nedokončených příbězích na 40, takže nevím nevím... Prostě kdyby se to spojilo, bylo by to dokonalé... Opět je to pouze můj názor...
Žebříčky jsou opravdu subjektivní... Nemůžeme srovnávat nesrovnatelné... Ale přesto člověku nakonec na mysli vytane věta typu "Tohle se mi líbí víc než tamto", a srovnání je na světě... Když já řeknu, že Tolkien je nepřekonatelný, nemám pravdu, já to vím, ale je to můj názor, moje mysl mi to řekla...
Domnívám se, že každá literatura, tedy i fantastika, by měla vycházet z reálného světa, jak jsem psal v kritice výše. Tedy i taková fantastická literatura by (alespoň tak si to myslím) měla z velké části zobrazovat takový běžný život, běžnou práci a běžné starosti. Toto by ovšem měla popisovat nějakým netradičním způsobem, aby čtenář mohl nazírat tyto věci z jiného úhlu pohledu, než v obvyklém životě (řekl bych, že mistrem v tomto je A. Sapkowski). A v kontrastu k tomuto by zde mohlo být i několik obzvláštností (jako např. dračice Anna nebo onen obživlý sloup), ale vždy musí být tyto atypické jevy hodně dobře promyšlené (až s vědeckou precizností), aby to všechno vytvářelo konzistentní svět. Řekl bych rovněž, že spisovatel musí být tak trochu konstruktér a musí uvažovat, jaké dojmy mají jednotlivé pasáže, věty i slova ve čtenáři vyvolat a dle toho má psát. Musí se především vyvarovat toho, aby psal podle svých nálad, přání a tužeb (nic ve stylu Muž z Acapulca), ale měl by vždy psát dle pravdy.
Jinak si myslím, že vytváření smyšlených světů je neustálý proces, kdy autor se snaží světu, který vytváří ve své mysli, dát jakýsi tvar a obrysy. A tento proces může trvat hodně dlouho, v podstatě celý život. Kdysi jsem jen tak zletma nahlédl do Nedokončených příběhů, kterou uspořádal Christopher Tolkien ze starších prací J.R.R. Tolkiena. A byl jsem hodně překvapen. Z pozdější hloubky Silmarillionu tam bylo opravdu málo a kde se v tomto skrýval epos Pána Prstenů!? Aspoň tehdy mi to tak přišlo. Prostě člověk se neustále učí a zdokonaluje a z prvotních babských povídaček mohou vzniknout takové hlubiny a výšiny, jaké by člověk tehdy na počátku nečekal. Ptal ses, mně, Agerane, jak si udržet dobrý vztah k Simonově literatuře a zároveň zohlednit to, co jsem napsal, tak toto je má odpověď.
Ještě jedná věc mi nedá, abych se o ní nezmínil, totiž to, jestli někdo někdy může překonat Tolkiena nebo ne. Osobně si myslím, že tato otázka je zcela nesmyslná. Nejde jen o to, že co se týká literatury a vůbec umění, tak všechny žebříčky jsou jen čistě subjektivní. Domnívám se, že jsou vyloženě špatné. Takové otázky typu „Je lepší Tolkien nebo Sapkowski?“ mě prostě nedávají žádný smysl. Nechápu, dle jakých kritérií by se toto dalo posoudit. Pokud něco tvořím, tak se to snažím vytvořit co nejlépe. Pokud něco čtu, tak čtu právě proto, abych se aspoň na chvíli zbavil povrchního nazírání světa a mohl vnímat svět jinak. Ale ta mysl, to je potvora, ráda před člověka staví nesmyslné otázky a nesmyslné úkoly, jako by chtěla člověka strhnout do roviny neexistence.
Pravá pravověrná fantasy, dobře řemeslně zvládnutá. Bohužel, něco tomu chybí. Domnívám se, že největší chybou fantasy je, že už nevychází z reality, ale sama ze sebe. Takový autor píšící fantastickou literaturu své příběhy nevytváří podle svého nitra a podle svých snů, ale podle toho, co před ním napsali jiní. K tomu něco přidá, nějak to zkombinuje, a pak vznikne příběh, který je zatraceně podobný akčním filmům s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli - i když je to ve fantastickém kabátě.
Taková dílka se pak docela dobře čtou (stejně jako je příjemné sledovat ony filmy se Schwarzenegerem), protože člověk se pak nemusí sám sebe ptát, jak tyto příběhy souvisí s jeho vlastním životem a o čem mluví. Ty příběhy totiž o ničem skutečně niterném nemluví a to je jejich velké mínus. Zkrátka: nemá to duši.
Když to srovnám s Pánem prstenů: Hobit Frodo si žil ve svém domě ve stráni, bafal si faječku, dával si dva obědy denně a když k němu přišel Gandalf, aby nesl prsten, tak se mu příliš nechtělo. Takovouto situaci si dokážu reálně představit i v reálném životě, je to něco, s čím se člověk může ztotožnit. Taky v životě mám spoustu podobných chvilek. A přesně o tomto je celý Pán prstenů.
Ale nikdy bych se nedokázal ztotožnit s Jarwem, který stojí proti přesile dvou rytířů (jak je v jedné předchozí části) a řekne si: budu bojovat. A už vůbec nechápu, jak onen trpaslík, který ty dva rytíře pobil, se mohl znuděně opírat o svou sekerku a říkat si: "Dobrý boj." Jakoby se právě vrátil v dobré náladě z celodenního výletu. Jakoby při tom boji neexistovala ani nejmenší možnost, že prohraje a příjde o život. Jenže takhle to v životě nechodí, ani v reálném, ani ve fantastickém.
Tento nedostatek niternosti je ve fantasy (toto dílko nevyjímaje) nahrazen různými specialitami, jako jsou žijící sloupy měnící se v jiné bytosti, apod. A samozřejmě spousta násilí a prolité krve. Ale tyto speciality to nezachrání.
Milí Chlastáči, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel... Vidím, že máš rád Tolkiena, já ho úplně miluju, a myslím, že ho nikdy nikdo nemůže překonat... (Je to můj subjektivní názor a nikomu ho nevnucuju) Určitě je spousta autorů, kteří píší dobrou fantazy, ale je to přesně tak, jak píšeš... Když píšu já, snažím se to držet dost odlehčené, a zatím si nedělám naděje, že bych někdy napsal nějaký hrdinský epos se spoustou krve... Vlastně bych se radši nechal inspirovat právě Tolkienem a nechal takové věci trochu stranou...
Simon je můj přítel, a tak jsem (zase jak jsi Ty napsal) četl jeho díla a moc nad nimi nepřemýšlel... Jenže teď jsi mě postavil před velký problém... Co mám dělat, abych si udržel dobrý vztah k jeho literatuře, a zároveň vzal v úvahu to co jsi napsal...???
Jinak jsi první člověk, kterého jsem tady četl, který celkem objektivně něco zkritizoval... :-)
Docela na pováženou je cesta Jarweho. Celkem bez problémů přijat drakem, dlouhá a nebezpečná cesta přičemž si každej domyslí, že se nic zlýho nestane, nahánění kouzelných přátel, drak jako krásná Anna....ale tak to asi ve fantasy chodí.
nemám co bych dodal... snad jen tip a ohledně té knihy, mno to by jsi podle mne musel ještě prodloužit některé popisné pasáže, ale na povídku je to excelentní.. :))
nadruhou stranu jen aby jsi pak nedopadl jako Jirásek --- popis stromu na dvě strany ;) ---
Dvoukvitek
17. 04. 2001
no ne.....docela slibne pokracovani :))
dneska nemam moc casu, ale vratim se a podam ti k tomu podrobnejsi kritiku :))
Ale: jsem rada, ze konecne nekdo umi pouzivat prechodniky! :))
Hustý... Simi, za chvíli to bude na knihu. Teda už teď je to na knihu, jen až to dopíšeš, tak to necháme vydat... :-) Netušil jsem co všechno v tobě je. Teda tušil, ale teprve teď to je na povrchu... :-) Je to díl od dílu lepší... Tak se snaž... :-) TIP