Dík.  Je to jedna z těch, které jsem "musela" napsat. Je to taková moje "arteterapie". 

Koukám na tvý věci, zatím se mi nejvíc líbí tahle. Fakt dobrý.

Krucifix, takový realismus jsem ještě nečet' (nerecitoval).

Krucifix, takový realismus jsem ještě nečet' (nerecitoval).

Prostě reagujeme každý jinak. Já, když mi umřelo první dítě v náručí (nemyslím mé vlastní), tak jsem se vrátil do bufetu dojíst svůj nedojedený (dávno vystydlý) guláš, který tam ještě zbyl na stole. Jen jsem se divil, proč na mě všichni tak divně koukají - můj kdysi bílý plášť byl celý od krve, krev jsem měl na rukou, v obličeji, všude. Básničku jsem o tom ale napsat nedokázal. Je mi jasný, že ty sis se Zubatou ty dveře podávala častěji, než já.

Petře, Gabriel je básnička, kterou mám hodně ráda. Doufám, že jsi, kvůli vtipným replikám, nepřehlédl to, o čem je. Je součástí mé sbírky, která vyšla už před třemi roky...pane jo, ten život tak neúprosně letí...

No to je škoda, že to vzdáváš. Vkládal jsem v tebe velkou naději! :-) Proč by děti nepochopily metafory? Srdíčko v hrudním koši jak ptáček v kleci třepotá se... (nebo tak nějak)

Jo, já vím, že už je ten poměr jinak, ale tohle je z doby, kdy se to počítalo ještě postaru. A když na to tak koukám, tak to vzdávám - s těmi básničkami. Musely by se rýmovat, aby se to dobře učilo i dětem...a tropy, metafory,atd...to by asi nešlo :-)

Jo ještě důležitá věc - jim říkali - že jak se ten rytmus údery/min blbě počítá, takže je dobré si při nepřímé masáži srdce zpívat nějakou písničku - doporučovali třeba Rolničky, rolničky. Tak jsem to přepočítával, a kdybych na to "smích" do něj fouknul, tak to vychází na poměr 15+1. Tak pro ten 30+2 to chce se poprvé nesmát a až napodruhé se zachechtat dvakrát a přitom foukat.

Tak právě jsme vedli dlouhou diskusi se studentkou, která se zrovna přihlašovala na termín z první pomoci: Tak to schema 5+1 tj. Raz dva tři čtyři pět - teď se prý teď už vůbec nepoužívá. Prý nejčastější je 30+2 a pak je ještě spousta dalších pro různé případy - infarkt myokardu, udušení aj. Co se týče defibrilárotu, tak tam se snad prý pořád začíná na 200 J a pak se přidává na 300 J, 360 J, ale nám tenkrát říkali, že můžeme začít rovnou na 300 J, abychom zvytečně neztráceli čas s těma 200. A u malých dětí s prý počítá 1 J/kg váhy. Ale to zřejmě nebudeme shánět váhy k převážení kojence, že. No a hlavně bacha na to, lidi jsou různě zblblí z těch TV filmů, kde - aby to vypadalo dramatičtěji - jsou zřejmě ty žehličky z roku raz-dva. Takže teď prý se to už všechno lepí. A ne na prsa (jako v těch TV filmech, aby to zřejmě bylo víc sexy), ale šejdrem, samozřejmě. No, při autonehodě, mě tak napadá, v rámci první pomoci, že bychom k tomu využili napětí ze zapalovacích svíček?? No aby se pak srdíčko nerozběhlo motoristovi ve čtyřtaktním rytmu.... No a pak jsme se hodně bavili o té tracheotomii, tak to neučí ani mediky v prváku (prakticky - jen teoreticky), natož údržbáže! Ale prý se to často napichuje jehlama, což nechápu, jak to může někomu stačit, dýchat jehlou...??? A ještě básničky na povinné vybavení lékárniček - což se furt každým rokem mění - zřejmě aby si farmaceutické firmy víc vydělali - jednou maska jo, pak zae ne. Příští rok tam třeba už budeme vozit intubátor (což by se u těch bouraček často využilo...). (Ještě mě napadnul povinný inkubátor - kdyby náhodou při autohavárii došlo k předčasnému porodu.) Takže to nebudeš mít lehký úkol, básničky to budou celkem komplikované. No teď ještě k tomu použít všechny ty tropy - metafory, metonýmie, synekdochy, ironie, hádanky a figury - epizeuxis, anafory, epifory, pleonasmy, apostrofy, personifikace, jak ti onehdá radila Nicolette...

No to je docela dobrej nápad... mám zrovna jít na školení v resuscitaci, že bych to zkusila pak zrýmovat? :-) On neměl šanci, byla to embolka. A byl na tom fyzicky už hodně špatně. Vlastně měl štěstí - bylo to alespoň rychlý. Když se k téhle básničce vrátím, mám to hned zase celý před očima.

Pan Gabriel přeci nezemřel - psala jsi - šlukuje v nebi. Ale jde mi o ty resuscitační postupy. Ty přeci nejsou primárně určený k posílání do nebe. Někdy se povedou a někdy ne. Kdyby se jich nepovedlo moc za sebou, bude se hledat, v čem je chyba. Někdy je třeba chyba jen v tom, že se je člověk špatně naučí. Takže kdyby se je děti od malička učily jako básničky, myslíš, že by to nepomohlo?

Výuková lyrika? :-) Nevím, jestli to je zrovna vhodný text. On zemřel.

No já bych to také zařadil do výukové lyriky: Raz dva tři čtyři pět - teď Raz dva tři čtyři pět - teď Dvěstě džaulů - nic Třista - přidej víc...

*!

mělas pravdu: 17.12.2007 21:16:35 Oldjerry Ano, to je jako z jednoho hnízda, jen jsme na to koukali každej z jiný větve jinej pták TIP

Nesázej nic :-)ale máš pravdu.

Motiv stejný, jen pohled je holt! trochu odjinud... výborný - na to, žes to napsala na jeden zátah (a žes to napsal na jeden zátah jsem ochotný vsadit týden života).

tady

tady

Ne, intenzivní ne. Obyčejná...

..takže je to "intenzivní sestra"?* :) sem si říkal, že nefáráš

> Měl andělský jméno > a hulil jako čert! Syrové, mrazivé... a životem potvrzené? Životem, nebo tím co je/není dál? (nehodící se škrtněte).

10

tak třeba tahle...

*

Ano, to je jako z jednoho hnízda , jen jsme na to koukali každej z jiný větve jinej pták TIP

a2a2a dobře radí

tak zase nevím, co jsem zmáčkl, že mi zmizela kritika. Tak tedy znovu a stručně. Já bych to napsal do povídkového, prozauckého tvaru. Vypustil bych poslední řádek, je to takové dolování slz na čtenářích. Jako krátká povídka je to napsáno opravdu hezky. Tip

má to příběh, emoce a cit **

pridávam*

*

Bezva*!

hmm...silná

je to napsaný dobře .. * kdysi dávno jsem u něčeho podobnýho byl, ne jako sestřička, byl jsem jen na vyšetření ..

***

Mrazivá...od začátku do konce.

Je mi to blízký...Líbí*

Samozřejmě, to jde z mých básniček i vyčíst, ne:-) Děkuji za přízeň tobě, Sarah i physis :-)

zdravotní sestřička?

ale jo*

***!!!