Wolfbaneovci

Úsvit ozářil svými paprsky rudé vrcholky  hor. Netrvalo dlouho a byly  vidět celé masívy rozeklátých  pohoří Marsu.
     Vůdce Dungal dal povel k  zastavení.  Jednotka šedesáti wolfbaneovců se jako jeden muž zastavila.  Několik  mužů se opřelo o Nabíječe a ztěžka  oddechovali. Dungal se ohlédl na  svůj oddíl. Viděl znavesost  a únavu, která se podepsala po dlouhé cestě na jeho  mužích,  ale ve tvářích nejbližších těžkooděnců s Nabíječi četl  napětí. Čekali že  je seřve i za ten nejslabší šelest,  který způsobili odložením svých zbraní, ale  Dungal jen kývl  na znamení, že je vše v pořádku. Měl pro své muže pochopení  a  byl na ně patřičně hrdý, i když byl známý svým přísným  přístupem a velením k  mužstvu, vždyť kdo by odolal šestnácti  útokům Vřeštících legionářů.
      Dungal sáhl  pro dalekohled a začal zkoumat okolí. Vše bylo v pořádku. Nikde  nebyl vidět žádný pohyb ani nic co by jej mohlo znepokojit.  Byl naopak potěšen,  když spatřil na severním okraji horizontu  kvótu Imperiálu. Sklonil dalekohled a  povzbudil mužstvo k pochodu  - do večera chtěl být u kvóty. Věděl, že čím dřív  dorazí  na místo, tím dříve bude moci povolat ženijní jednotky, které  vystaví  novou osadu. Zde na Marsu musí vše proběhnout rychle  a bez komplikací, neboť na  této prokleté planetě nikdy není  nic dlouho jisté a vždy může být pozdě.
      Postupovali  rychle, nebaje únavy, která z každého muže vyzařovala s každým  krokem víc a víc. Pot tekl z každého proudem a rozmazával  válečné barvy ve  tvéřích. Prach ve vlasech s potem utvářel  žmolky a pancíře dřeli na těch  nejnepříjemnějších místech.
Když navečer dorazili k vztyčené kvótě, dobrá polovina  mužů i těch  nejzkušenějíších se svalila vyčerpáním  do rudého písku Marsu. I Dungal byl  vyčerpán a dehydratován,  byl si však vědom, že je důstojník a velitel týhle  bandy  zatraceně dobrých chlapů a proto musí jít příkladem a tak  se jen opřel o  klanový obouruční meč a ztěžka si promnul  unavené oči.
„ Parkinsne, ke mně! “  zavelel z ostra,  když se napil.
Na to před ním stál mladý muž v lehké kožené  zbroji s planoucím zrakem dobrého bojovníka.
„ Na váš  rozkaz pane. Přeje te  si? “ otázal se.
„ Chci aby jste  ihned kontaktoval velení, že jsme na místě  určení, tak ať  ihned pošlou helikoptéry s ženisty. Mužstvu velte za deset minut,  ať se pustí do práce jako vždy. Do rána tu chci vidět přistávací  dráhu, zákopy a  týlové zabezpečení. Jasný?! “ zaburácel  Dungal.
„ Ano pane, jasný pane! “  křikl mladík a odběhl  plnit rozkazy.
Za chvíli Dungal pozoroval jak každý  muž   koná přesně určenou práci.
Druhhého dne odpoledne  bylo již vše hotovo a mužstvo zaujalo obrané pozice v  zákopech.  Již se čekalo jen na letadla s ženisty, kteří tu dodělají  zbytek.
     Netrvalo dlouho a na obloze se za doprovodu  silného burácení objevily  dva letouny. Dungal nesnášel tuhle  chvíli i ty, které většinou následují,  jelikož věděl  že letouny jsou na obloze snadným cílem a navíc, že by mohli  přilákat Vřeštící legionáře. Měl se na pozoru a apeloval  tak i na své muže.
     Letouny již byly blízko a  snižovaly hladinu letu na přistání. Řev  motorů mnohonásobně  zesílil a na obloze se táhly dlouhé pásy černých splodin,  vycházejících z útrob trysek. Dungal letmo zkontroloval ostražitost  a  rozestavení svých mužů a pak zkoumal horizont dalekohledem.  Pustá pláň  vyprahlého Marsu nejevila žádné známky nebezpečí.  To Dungala znervózňovalo.  Přepl dalekohled na vyšší přiblížení  a znovu zkontroloval terén. Již si myslel,  že je vše v pořádku,  když spatřil v dáli na západě jasný záblesk. V zápětí  sebou  trhl a vzhlédl k obloze, kde se v ohlušující detonaci  rozlítl jeden z letounů.  Trosky dopadaly mezi vojáky, kteří  byly náhlou změnou situace zaskočeni. Nastal  zmatek a poddůstojníci  měli plné ruce práce s udržením morálky. Když se Dungal  znovu  podíval na západ, viděl již i bez dalekohledu obrovské masy  Vřeštících  legionářů vybíhat ze skalních úkrytů a podzemních  doupat. Mračna prachu se  zvedající se pod jejich nohama utvářela  dojem, že jich je nejméně třikrát  více.
„ Nepřítel  na západě! “ zaburácel Dungalův hlas do zákopů.
Komando  wolfbaneovsů se začalo přesouvat na západní stranu. Ještě  v běhu se někteří  čerstvě malovali na tvářích válečnými  barvami a pokřikovali jeden na druhého,  dodávajíc si tak odvahy  do nadcházejícího boje. Dungal opět vzhlédl k nebi, aby  se  ujistil co je s druhým letounem. Viděl přesně to, co čekal.  Letoun mizel v  dáli odkud před malou chvílí přiletěl a o  kus dál za ním se snášely dva balíky  na padácích, jako  dárky na rozsloučenou. Dungalův pohled spočinul na obloze jen  pár vteřin. Pak se ohlédl na blížícího se nepřítele a  na své mužstvo. Věděl, že  bude muset jít mezi  ně,  aby jim dodal odvahy.
Šedesát mužů v kožených zbrojích  s meči, Agresory a Nabíječi stálo vyrovnaně  v krytu zákopu,  proti blížící se čtyřnásobné přesile, které velela jedna  velká  zrůda v zadních řadách. Vzdálenost se mezi oběma  stranama se rychle zkracovala.
     Dungal chytře vyčkával.  Znal svého nepřítele dobře a tak věděl, že  vyrazit brzy  do protiútoku by se rovnalo sebevraždě. Zrovna tak i zůstat  v  zákopech, kde se mačkali jako sardinky. Čekal na tu správnou  chvíli. Pravou  rukou si oprášil levý nárameník, aby tak  vynikl jeho znak, patřící sedmé rotě  Vlčí tlupy a pak pevně  sevřel svůj klanovský obouruční meč.
     Již viděl  blízko jejich nepřítele a cítil na sobě nervózní a boje  žíznivé pohledy svých  mužů. „ Do útoku! Bijte  ty zplozence pekla! “ zařval z ničeho nic a jako  první vyrazil  z úkrytu.
Hned ho následovali desítky jeho mužů jako lavina.  Bojový pokřik zaplnil bitevní pole. Byli jako šelmy běžící  za svou kořistí,  nedbaje početní převahy nepřítele.
      Téměř najednou se spustila palba z  obou znepřátelených stran.  Kulky z primitivních kratachů bubnovaly na kožené,  leč pevné  brnění wolfbaneovců. Ti opětovali palbu ze svých agresorů,  navíc  podporovanými těžkými nabíječi ze zadních řad.  Nabíječe si brali svou daň po  desítkách v postavení legionářů.  Netrvalo však dlouho a v řadách protivníka se  také našli  hrozivé zbraně. Jedny z nejobávanějíších. Byly to Shriekethy,  chrlící  rotující háky a kusy železa. Jen co se tyto strašlivé  zbraně objevili v předních  řadách legionářů, pocítili  Dungalovo muži ztráty.
    Dungal běžel v prvním  voji,  zbraň obouruč u boku. V očích mu planula čistá nenávist k  nepříteli. Viděl  padat své druhy jako domino. Většina se  jich roztrhla na změť masa pod náporem  pokřiveného železa  z tzotethů.
    První nepřítel s kterým se střetl přišel  o  hlavu ještě za běhu. Brzy poté se ocitl uprostřed řad  vřeštících legionářů. Teď  si musel pomoci sám, ale na  to byl zvyklý. Začal se ohánět obouručním mečem jak nejlépe dovedl. Údery  vedl  s rozmachem kolem sebe. Meč rozdělil hravě dvě netvorná těla  legionářů. Bitevní pole se zalilo krví z mrtvých těl  a spolu s hrozivým  vřískotem nemrtvých legionářů a křikem  wolfbaneovců dotvářelo hrůznou scenérii.  Celé bojiště  teď byla jedna jednolitá nepřehledná bojová vřava. Ostřílení  veteráni wolfbaneovců se rvali jako lvi a drželi tak pošramocenou  morálku na  vyšší úrovni, než by jinak byla. Na obou stranách  byly značné ztráty. Všude  leželi mrtvoly a uťaté nebo utržené  části těl a ztěžovaly tak oběma stranám  boj.
     
     Když si Dungal udělal svým obouručákem kolem sebe dostatek  místa,  rozhlédl se po bojišti, aby zjistil jak je na tom jeho  mužstvo. Viděl znavené,  avšak zuřivě a odhodlaně bojující  těžkooděnce, kterak podléhají pod početní  převahou protivníka.
„ Do obrané formace! “ vztekle zařval, když viděl své  hroutící se muže.
„ Ústup! Tak hněte sebou! “ řval  ještě víc, když viděl že  se první povel minul účinkem.  Sám začal ustupovat, přičemž rozséval smrt v  řadách nenáviděného  nepřítele. Náhle ucítil hroznou bolest a pak už ležel v  rozpáleném  prachu nehostinného Marsu. Pravý ramení pancíř byl roztržený  a z  trhliny mu pryštila krev. Nad ním se tyčilo jako hora nejhorší  stvoření co kdy  viděl. Obrovitá stvůra mu brala dech. Její  slizké namodralé tělo, bylo protkáno provazci žil a boláky, vystupujícími  na svalnatém těle. Hlava připomínala groteskního  ještěra  s protáhlou lebkou a tlamou plnou ostrých zubů. Potlačil bolest  a rychle  vstal za pomoci svého meče. Žhnoucí rudé oči netvora  se zabodli jako dýky do  jeho očí, plných nenávisti a vzdoru.  Na chvíli Dungalovi celé okolí splynulo i s  nářkem raněných  v zamlžené nic. Nenadálý útok stvůry jej brzy probral. Uskočil  před smrtícím výpadem, přičemž skončil na zemi. Rychle  vstal a sevřel svůj meč  ještě pevněji. Následoval další  výpad a jen s těží uhnul smrtícímu úderu pařátu  bestie.   Znovu a znovu čelil rychlým útokům. Dařilo se mu je vykrývat  mečem a  působit tak útočníkovi zranění. Obrovitá stvůra  zařvala bolestí, když se mu  podařilo po obraném manévru  zasadit ránu do jejího těla. Na chvíli jí to  zastavilo v  útočných výpadech. To Dungalovi stačilo k tomu, aby se naučeným  pohybem dostal do zad nepřítele a zasadil mu smrtící ránu.  Obrovitá bestie  vydala hrozivý výkřik, jež pronikal tak silně  bojištěm, že někteří z Dungalových  mužů upustili své  zbraně a zhroutili se k zemi bolestí, která pronikla do  jejich  hlav. Sám Dungal skřípěl zuby a měl co dělat aby se udržel  na nohou a  jeho mysl neovládl ten hrozivý výkřik. Stvůra  padla k zemi. Její tlama se  stáhla do děsivého posmrtného  šklebu.
     Zpráva o zabitém netvoru se mezi  Dundalovo muže roznesla  velice rychle a pozvedla morálku a odhodlání, které se z  wolfabaneovců  málem vytratilo. Meče poddůstojníků opět rozsévali zkázu  a v  zadních řadách se opět ozval štěkot Nabíječů a projektily  rvaly těla nepřítele.  Vřeštící legionáři přišli o svého  nestvůrného velitele, bez kterého nebyli  schopni se účině  bránit, natož útočit. Většina se motala po bitevním poli  jako  těla bez duše, nebo se dala na ústup. Pro zkušené wolfbaneovské  válečníky se tak nyní stali snadnou kořistí...
                                                                     ***
Velitel Dungal se touto bitvou dostal do dvorany slávy,  jako jediný muž,  který dovedl svých šedesát mužů k vítěztví  proti sedmnácti kohortám Vřeštících  legionářů, což  mu navíc vyneslo vyznamenání.

---