Ten tichý prostor v nás dvou...

zamlžil se obzor

tou hvězdou spadlou do klína

ne, nejde jenom o vzdor

když šeptám slova hřejivá

té noci, která černá

a tmavší než co znám se jeví

šeptám tichá slova

o naději…a odpuštění

jenom závan chladu

co pálí v každém nadýchnutí

vrátil se mi zpátky

a zavyčítal rozplynutím

jsem na břehu noci

a sama…mořem nekonečna

tlačím svoji loďku

(snad v očích příslib neskutečna

jedenkrát jsi zahléd)

než černý anděl smetl křídly

Tvou víru

jsme v pasti…

.

.

…jen tenké struny

…nad propastí

               staccatem se chvějí…

.

.

a já vím

ano, jsem  si jistá

v tuhle chvíli není místa

v nás dvou

.

.

…pro naději…