V rytmu

Dnes celý den chodník svědil

vnímal mě až příliš povrchně, to mě urazilo!

šla jsem tak těžce a sušila v ruce otok horka

nikdo nechápal

měla jsem pocit, že se rozprsknu v mýdla

co voní suchem ze země

jakoby to ze mě kapalo do děr a hrálo v plotech

potichu

po tichu, co po tobě zbylo, hodím kamenem

víš, že to nesnáším a nechals mě s ním samotnou

s lávou ve tvářích (pozor, pálí na pohled)

teď sedím za stolem a pokouším se o let papírem

píšu ti dopisy, co pak ani nepošlu

schovávám je do dóziček od krémů starých dat

ať už se nikdo z vás ani nehne, stát!

město se převrací z boku na bok

a já už se zase ztrácím v rytmu kolemjdoucích

budu pak jednou vážně nemocná

a porodím tě v horečkách