Vzdor

Vzdor

Miliony roků plujeme v čas,
Kdy nepůjde světem ni jeden z nás.
Pustá země, holý kámen,
S lidmi na vždycky jen ámen.

Koncem jasná hvězda nebe temného,
Čistá duše na nebe vzatého.
Spolu cítíme pomíjivost světa,
I po něm bude jednou veta.

Smrt, válka, hlad a mor.
Přesto věčný je náš vzdor.
Z železa mít vůli žít,
O naději aspoň snít.

Proč neúnavně bojujeme,
Řádu světa vzdorujeme?
Prach v prach se obrací,
Do lůna země navrací.

Krutě lpíme na životu,
I když žijem s tváří v potu.
Říkáme: "Já věřím v ráj."
Však milejší nám zemská stáj.

Zub pochybnosti v nás tu hlodá,
Životu pak věčná škoda.

---