Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNad řekou vím
Výběr: a2a2a, Print, Fouckault
13. 01. 2007
27
38
5966
Autor
Markéta
Vymknutý čas
lanko pod skeletem čela pne k úžasu
oněch vzdálených
lichých počtem jejich ran
vzdálených počtem jejich cílů
Jakési jiné ticho
vymnuté z poledního slunce
zrno, jež oheň nespálí, voda nerozmočí
Kvádr jasného světla
vyzdvižen z řeky úlekem
že vzlétla
že na křídlech dere marnost a chvat
že jedinou ránou je mělkost za očima
a jediným cílem ---krok
který tě nepohne
38 názorů
líbí se mi stavebně (tuhle konstrukci, volbu slov a jejich pořadí oceňuji) i obsahově.
a právě ten hi-tech je na tom nejlepší.
tipnu si a milerád *
jakési jiné ticho vymnuté z poledního slunce....a představa s tím spojená... *t
Dasaio: myslím, že je to opravdu a jen tvým subjektivním vnímáním. Já se cítím poměrně vyvážena... Ale najít střed, to je většinou to nejtěžší. Poměrně snadno se člověk nechá strhnout a ještě snadněji věc odhodí jako nezajímavou a nicneříkající....
Díky a zdravím :-)
Co již dodat více, vše bylo řečeno. Nezbívá mi tedy nic jiného než souhlasit především s Armandem a také s a2a2a.
Jedna věc mě však trápí, řekni čím to je, že některé Tvé básně (subjektivně) jsou strašné a nic neříkající a některé jsou naprosto výjmečné! Trápí mě to, že jsem ještě nezaregistroval střed,...=)
to lanko na začátku mi přišlo jak od starejch lyží,tak jsem se trochu lekla po té první sloce:-)
ale třeba:(světlo) vyzdviženo z řeky úlekem že vzlétla nebo "jakési jiné ticho" líbí,líbí °°°
ja vím, že to teď po těch všech kritikách bude vypadat legračně, protože vím, že je to asi úplně o něčem jiném, ale první myšlenka - nebo spíš obraz, který mě po přečtení blesknul hlavou - byl rybář sedící na břehu s prutem :c) vážně mě to napadlo jako úplně první - omluvka :c)
jinak mi přijde ale moc pěkně vysochaná :c)*
jako celek velmi působivá, ale nesmím se dívat moc blízko, protože bych pak dostal pocit jako Fouckault... jinak řečeno: dívám-li se na tvou báseň jako na řeku, je krásná jako tanec v tichu... pokud bych ji zkoumal, je taky jako řeka... je v ní i kal :)
a tak hledím na řeku a usmívám se mávajícím tanečníkům :)
*
některé pasáže mi připadnou překombinované hi-tech jazykem "lanko pod skeletem čela pne k úžasu
oněch vzdálených" naopak jiné .."Jakési jiné ticho
vymnuté z poledního slunce" složené z obvykle civilních slov jsou pro mé čtení působivější.
je fajn že se v závěru vymkl kotník tomu našlápnutému patosu v podtextu.. .-)****
pacceáehie_kbaptip
14. 01. 2007
Toto je poezie, kterou, a ne poprvé, zde nacházím jaksi s překvapením. A nechci vysvětlovat proč. Ta báseň, přesto, že je vystavěna gradujícím způsobem, přesto, že především nahlas přemýšlí, je po celé své ploše obrazně i zvukově vyvážena.
Je to projev, který myslí na sebe sama jako na nefunkční součástku nefunkčního celku, a nechce to tak nechat, ale nezní jako bubnování, tedy takové, které se vnucuje.
A ještě jedna osobní drobnost.
Řeka vzlétla - tato nádnerná metafora mi v trochu jiné podobě a ve stejném významu bloudí hlavou již několik dnů.