když hrdinové táhnou

Když hrdinové táhnou do boje v zemi beze jména

stojím v davu lidí, co utíkají, nevyrovnaná a osamělá žena.

Ne nechci být jedna z davu, chci něco změnit

srdce povadlé, očekáváním chci  naplnit.

Že už nikdy lidé nebudou dál zmírat,

milovaná sestra, bratr, né už nikdy srdce týrat.

Jenom ne strach, žádná bolest

pár splněných snů – to štěstí jest.

Maminko řekni mi, proč se to všechno děje

duše má upadá do hluboké beznaděje.

Jak malé bezbranné dítě, cítím se já

neplač, jen někdo povídá.

Všechno v pořádku, slyším ze všech stran,

jen prázdné řeči, celého světa klam.

Nechci se tomu podřídit, chci jít po své cestě,

co každý má jinak vyšlapanou,

Probuď se země má,

pomoz mi s tím, jsem zmatená.

Povstaň, buď hrdá vlast moje

půjdu za tebe do každého odboje.