promluva

je potřeba snažit se psát?
je potřeba snažit se komunikovat?
kdo jsi a co chceš?
tvá slova se vpíjí do tmy
a ty se ptáš
kdo je ten, kdo mluví
ten kdo promlouvá tvými ústy nebo mlčí.
kdo je ty a kdo je JÁ?
jsou to moje pocity nebo moje geny?
 moje vnitřní rozpoložení nebo můj status a postoj?
 hledám
hledám sebe ve světě kterému nerozumím
a znovu se ptám
 kdo jsem?
co je to, co otáčí mojí hlavou a dívá se kolmo?
 ta syrová nechuť cokoli dělat
 cokoli normálního..
jen sedím a koukám
 a nejsem
nejsem
 nechci, nemůžu, nejsem
jsem hluboko v nitru tohohle monstra
toho necity a bouřliváka,
té osoby.
vnitřní naděje mě okrádají o čas
 a já se ptám.
 pořád se jenom ptám
 a surově jednám.
 neznám přechody
neznám dotyky a pohledy.
neumím mluvit.
 jsem ta věc na okraji společnosti.
 jsem ten patok lidstva, co nezapadá do žádné sociální skupiny.
snažím se cítít.
 snažím se dělat to, co umím
ale neumím nic.
jsem vedoucí a posilující článek.
 jsem to, co tě táhne dál, ale není tu.
 jenom duch.
myšlenka