Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSBÍRKA Z_S_J_A_D_K...
Výběr: Zuzulinka, Honzyk, a2a2a, Markéta, Print, SENIOR
26. 01. 2007
43
39
9534
Autor
egil
Ze sbírky Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly... (http://www.kosmas.cz/knihy/126401/zahrada-s-jablonemi-a-dvema-kresly/) ____________ http://www.magnesia-litera.web4u.cz/index_in.php?mm=2&sm=6&ssm=2
.
.
.
Schody ke sklepení
Balkón chrlí ibišky
do dvora, na vrak Moskviče;
srážlivost rzi je hmatatelná
i z výšky.
Vidím: křídová skaliska,
lastury oken,
šumění rychlého odlivu peřin,
nažehlené vlnolamy.
Slyším mámu – –
říká: Tolik dopisů
jako plástve
popsané mrtvými pavoučky.
Nyní jsou v šuplíku
vyhořelé
jako hnízdo lesních včel.
Něco zůstalo
k nenávratnu přišpendlené nesčetnými žihadly.
Je čas malovat.
.
.
.
… a doznívající chvění kolejnic
Most, kde směr
z oceli spřádal pavučinu nad Vltavou,
a pod námi výbuch světel – –
to kov o vodu křísl –
udýchaný umíráček.
Okamžik,
kdy se naše tváře odrážely
od všech oken dálkového
vlaku.
.
.
.
Listopadová; řekla mi
Břízy pálí listí.
Tvářemi dýchá kůň.
Kde nyní líná mžení,
brzy poroste sníh.
Z autobusu jsem viděla první vrány.
Byla jich jen hrstka,
jako by byly poslední.
Ohlédli se všichni.
.
.
.
Nalévání sklenic; skica slunce
Úsvit
píská na ptačí kůstky.
A je to jako přijímání
těla slunce,
když otvírám očím zrána rty.
Vidím modrou krev nebe,
plebejskou listů
a tebe – samorost ze dřeva nejměkčího – ,
než vzplaneš,
abys opakováním sebe sama
hledala jméno bdění,
jeho tvar.
.
.
.
Skica hlasu Lukášovi H.
Jména co vyrostla
z kamení u jezer: Rdesno, Rmen –
a šesté jméno Strach,
když na čelech zvečera stloukají vory
žaluzie ve vrbách.
Pokřtím-li tmu
začne se sápat po ukrytých jménech –
vyvleče je na zřetel.
.
.
.
Dva obrazy zrcadla
Zavěsím zrcadlo –
vyplním niku svou oživlou bystou;
vzpomenu nespočet dlaní,
které v ní tesaly konečný tvar;
a půjdu drásat
do tvé.
_____
Zavěsím zrcadlo,
nalepím tvář jako známku na skleněný dopis;
na papír z utkvělé páry
– dřív než ho topení rozklíží –
napíšu o tobě báseň,
zrcadlově obrácenou.
.
.
.
Srpnová; snad alespoň
Pod nebem nemocná plíce.
Sípot včel. V kameninách
cukernatí srpen. Dusno je jak v ústřici.
Malátnost nám ředí hlasy. Stékají
jako pot
přes od rána není co říct,
ani vidět, cítit – –
v hutné smyslnosti kvasícího světla
jsou nalité hrušky žárovkami.
Ale v nás
je hořící vlákno přetržené.
Snad alespoň tyto stíny,
než vykoupí je zhasnutí.
.
.
.
V chatě jako po vymření
dědovi (1906-1990)
Slunce jako kladka
spouštělo
provazy vedra do oken
a já poslouchal jak z tebe
mluví pozdní stromy.
Z těch odpolední na verandě
zbyla fermež začpělá do tvých košil
ve vyvrzané kredenci,
jako by pach mohl mít knoflíčky
a rozepnout se popaměti.
_____
Prolistovaný štůsek
Světů v obrazech proložených prachem,
pár lejster, inkoustová tužka,
tvoje fotka:
pavučiny si osobují
nárok na tvé vlasy.
Kdosi vzal moje oči,
obrátil je dovnitř a vysypal.
.
.
.
Advent
Zaťatým kopcům už zbělely klouby –
bíle se prášilo z ocílek;
a podzim jsme z ořechu vytloukat nesměli.
Zrak jedl sníh a nyní se postí
strohostí bělavých stolů
kolikátou neděli.
Tváře se promění v česaná jablka.
Jen o něco sytější červeň.
.
.
.
Opál
Než by v ní šepot vykrokoval,
kolik je lží ke rtům,
mlčela,
dýchajíc jakoby z donucení
a nepatřičně nahlas.
Chcípne pes,
jemuž se v hlasivce vzpříčila luna,
a dáví?
A ty,
když jsem řekl Svlékni se,
v petrolejce trhni vazem plamene;
znám jedno místo
ve tmě,
kde je slunce ozubené
a měsíc srp – –
– Veď mě.
39 názorů
Obyčejný_chlap1
04. 05. 2007Usmáty_autor
22. 02. 2007
jsem čtenář s trochu jiným vkusem, ale oceňuji tvůj cit pro verše a jemnost některých slovo-maleb... rád jsem četl .-)
Nikde náznak humoru ? On taky život není k smíchu... jen chvílemi, abychom nezapomněli, že se tu sranda někde také krčí...
Je to dobře vyváženě napsané, dává to smysl a má to cíl. Líbí, šlo by to i jednotlivě...
Tuto poesii by se dalo nazvat jakoby dřevěnnou. Tam kde chybí křídlo nebo aspon noha, nastupuje relativne krásně vyřezavaná protéza, která překročí v jiné obrazno. A to většinou (v režiji písmáku) nevídanostní. Autor zde předvádí hluboké spektrum básnických přístupů aniz jakoby ztratil ono pověstné, zde jakoby zdárně se rodící rukopisno.
Vytknout lze spíse jen onu místní dřevnatost, která jak bylo uvemeno místně se i hodí a snad relatine dost |jakovství| bez kterého až se tento zlepšující autor jiste obejde, když je schopen místně soustružnit i \"hlavou\" ony zmínené úseky. Strčí tady velmi většinové nepisstvo do kapsy.
Rád by byl mnou viděn v redakci např místo hospodové běhnivny jakoby, kde by měl redaktorskou prací jakoby víc prostor si ještě více utřídit své básnické názorstvo.
Musím proto tohoto autora přede všemi pochválit. A poprvé (jednou to bylo, ale omylem) udělit známku lepší než 2, k tomu tip a zařazení do klubové zcény písmáku.
2+
četla jsem si v ní.. a jako kdyby tady měly ty verše víc prostoru k životu než na papíře.. snad proto, že k nim můžeš jen tak přicházet a potkávat se..
Opál je moje nejoblíbenější tady..*
jak je to všechno pesimistické, nikde ani náznak humoru a nadhledu .. škoda
pozorovatel
27. 01. 2007
Pozorovatel: mně to zase moc nejde...chce to nějakou specifickou náladu (asi něco mezi melancholií a chutí vyřvat se z okna :o) Každopádně si vždycky ze sbírky přečtu tak tři básně a cítím se dostatečně zasycen.
Výborné řemeslo,mnoho přečtených básní se slušnou dávkou fantazie vtěsnáno do úhledných veršů.
zaujaly mě zejména Schody ke sklepení, Skica hlasu, Srpen, Advent, ale všechny básně jsou moc hezké, obrazné... díky, TIP
pozorovatel
27. 01. 2007
...prosim, neurazej...treba jednoslovna, ze vyrazila mi dech, Nicol, ano? Si vyprosuju !:))))
Nicollette
26. 01. 2007Antiutilitaristka
26. 01. 2007
Tohle je úžasný, fakt!vstřebávám...některý obrazy jsou prostě fantazie!!!*t*
krásný moc*
četla jsem sbírku
a
líbí se mi celá
pro mě nejvíc
Dvojníka potkat
ani nevím proč