Kouzelná školka

„Ták děckáá!“ A sme tu zase! Já s FRantiškÉm! Máte radost coo?“ tak to jsem říkal já. Takhle mile vítám děti.

„Ahój děti!“ přivítal zvesela i František.

„Tak děcka. Dneska si ukážem, jak se žije na severnim póle!“ pokračoval jsem nadšeně.

„Jó jó Děti! Dneska si… uhm… KURVA! Mám vokno!“ zařval nasraně Francek.

„Stóp!“ Křikl rejža. „To nic Franto, nerozčuluj se“ chlácholil Francka dobrácky. „V pohodě budem pokračovat dál, nic se neděje.“

„Oukej, jen co si kurva vzpomenu.“ Ten malej bastard z Famfárie se rozmejšlel a všichni čekali, ani nedutali. Báli se…

„Jo dobrý, už to mám.“  No sláva. Říkal jsem si.

„Tak klapka, kamera…!“ zahlásil rejža z tý svý židle.  „AKCE!“

„Ták děckáá!“ A sme tu zase! Já s FRantiškÉm! Máte radost coo?“

„Ahój děti!“ přivítal zvesela i František.

„Tak děcka. Dneska si ukážem, jak se žije na severnim póle!“

„Jo! Dopíči…já na to seru. Včera sme chlastali jak zvířata a já prostě nemám sílu kurva.“ Ta malá bestie vypadala vážně zničeně.

„No dobře, tak jo Fando, v pohodě. Hele tak vyhlašuju přestávku jo? Tak na dvacet minutek.“ Řekl klidně pan rejža do megafónu.

„Čtyřicet!“ Dupl si ten žlutej zkurvysyn.

„Tak jó… čtyřicet.“ vzdychl si rejža.

            Všichni sme se začli věnovat nějaké důležité činnosti (Já jsem třeba začal dělat omalovánky), ale Francek si vytáh odněkud placatku a všechen obsah si nalil do ksichtu.

„Jen tak poočku jsem se na něj podíval, protože vím že nemá rád když na něj někdo civí.“

„Co čumíš šuline?!“ zařval nasraně. „Panák je nejlepší lék na kocovinu! Ále co se ti vůbec vobhajuju, dyť ty víš beztak hovno.“ Načež se sebral a s placatkou v ruce se odpajdal do zákulisí.

            Za nějakou tu hodinku se vynořil ze zákulisí. Na tváři měl takový oplzlý výraz, který dával jasně najevo, že si ho na hajzlu vyhonil. A červený voči signalizovaly, že si dal nějakej ten panák. Jo, takhle mu bylo fajn. Tiše se šoural zpátky na scénu…

„Ehm… Františků…“ špitl tiše pan rejža, aby náhodou tu Famfárskou bestii nerozčílil. Rejža mu chtěl asi nějak naznačit že jde pozdě. Na to však Francek reagoval tím, že rejžovi strčil svůj prostředníček až pod nos. Tím se celá záležitost vyřešila. Rejža jen přikývl na znamení že všechno správně pochopil, a že nechce vyvolávat zbytečné konflikty.

            František se tedy vydrápal na tu svou kostku, kde spokojeně chrčel. Byl připraven.

„Tak klapka, kamera…“ zahlásil rejža.  „A AKCE!“

.

.

.

.

Všechno šlo pak docela v klidu. Já jsem jen inkasoval jednu letmou ránu loktem. (Roztržené obočí) Ale jinak všechno v klidu. 

Epilogue:

Tak snad jste si udělali obrázek, jak to u nás chodí. A tohle ani nebyl ten nejhorší případ! Jen mě nic lepšího teď nenapadlo. No jo no. Kdybych měl dobrý nápady, nemusel bych dělat tuhle práci po boku toho zkurvenýho, žlutýho, famfárskýho šousta!